Karel Vávra (1884 - 1931)

Karel Vávra se narodil 16. května 1884 v Praze do prastaré mlynářské a vážené bohaté měšťanské pražské a umělecké rodiny. Jeho otec Karel Vávra starší se věnoval mlynářskému řemeslu, ale tři z pěti strýců se stali umělci, tenorista Antonín Vávra (1847 – 1932) a herci Václav Vávra (1854 – 1922) a Jan Vávra (1861 – 1932) byli členové pražského Národního divadla.

Původně se věnoval malířské práci, připravoval se u malíře Václava Brožíka a od roku 1902 studoval na Akademii výtvarných umění (AVU) v Praze. Od roku 1904 se začal zajímat i o divadelní herectví, kterému ho upoutal herec Eduard Vojan a režisér K. H. Hilar. Odjel studovat herectví do Německa a v letech 1904 – 1914 prošel evropskými divadelními scénami v Poznani, Flensburgu, Hannoveru a Amsterdamu.

Nakonec se jako představitel moderních her dramatiků Augusta Strindberga nebo Franka Wedekinda uplatnil v Berlíně (1914 – 1919). Po převratu se vrátil do Čech, usadil se v rodné Praze a stal se jedním z nejpřednějších herců a režisérů pražského Divadla na Vinohradech (1919 – 1931), kde působil až do své předčasné smrti.

Od března do května roku 1930 hostoval také v činohře Národního divadla v Praze („Podivná mezihra“). Karel Vávra byl hercem naturalismu, expresionismu a psychologického realismu, jenž umocňoval všemi svými hereckými a výrazovými prostředky a tělem. Nejlépe se uchytil v inscenacích režisérů Karla Hugo Hilara a též Jaroslava Kvapila, kterým Vávra mohl zdárně vtisknout své umění.