Vladimír Štros (1902 - 1977)

Méně známý herec vedlejších rolí Vladimír Štros pocházel z Kroměříže a na Moravě také zahájil svou hereckou dráhu. Bez odborné průpravy, nicméně se zkušenostmi z ochotnických souborů, nastoupil původně v Olomouci, krátce pak působil v Ostravě a od roku 1927 až do konce druhé světové války nacházel uplatnění na různých divadelních scénách v Praze. Hrál například ve Švandově divadle nebo ve Vinohradském divadle, působil také často jako rozhlasový herec ve studiích Československého rozhlasu.

Výčet filmových rolí Vladimíra Štrose zahrnuje bezmála padesát titulů, aktivní byl především v době svých předválečných angažmá v Praze, kdy točil několikrát ročně. Například v letech 1935-1936 hrál celkem ve dvanácti filmech. Jeho role nebyly nijak velké, objevoval se především v epizodách strážníků, řidičů, úředníků nebo vrátných. Dominantní postavení v jeho filmografii zaujímají komedie, jak nadčasové a kvalitní, tak i dnes zapomenuté snímky průměrných kvalit.

Z filmů třicátých a čtyřicátých let, jichž natočil celkem 34, můžeme připomenout nevelké úlohy po boku Hugo Haase (AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK, 1935; VELBLOUD UCHEM JEHLY, 1936; TŘI MUŽI VE SNĚHU, 1936), hrál také ve filmech s Adinou Mandlovou, například čeledína v psychologickém dramatu KOUZELNÝ DŮM (1939) nebo vrátného v komedii HOTEL MODRÁ HVĚZDA (1941). Ve filmovém přepisu románu BABIČKA (1940) hrál kočího Václava. Před svým odchodem z Prahy hrál naposledy v několika filmech v roce 1942, například řidiče ve filmu VALENTIN DOBROTIVÝ (1942).

Po dlouholetých angažmá mimo Prahu se před filmovou kameru vrátil až počátkem sedmdesátých let, kdy se objevil v několika titulech dnes již vesměs zapomenutých. Připomenout můžeme jeho postavu fotbalového fanouška v komedii ŽENY V OFSAJDU (1971), svá poslední vystoupení před kamerou spojil s tendenčně pojatými historickými velkofilmy jako DNY ZRADY (1973) nebo DVACÁTÝ DEVÁTÝ (1974).