Maria Bibikov (1917 - 2009)

Marie Bibikoffová se narodila 25. dubna 1917 ve švýcarském Bernu ruskému šlechtici a poslednímu velvyslanci carského Ruska ve Švýcarsku Michailu Bibikoffovi. Jako dítě vyrůstala a vzdělání získávala, v klášterech, kde se naučila řadě jazyků. Věnovala se umění a k tanci se školila u salzburské taneční školy Isadory Duncanové. Jako baletka působila u Maxe Rienhardta. Následně se s dalšími ruskými emigranty stala členkou kabaretu, s nímž vystupovala ve Vídni i v Berlíně. V nacistickém Berlíně však byla zatčena německou policií za hrdinné pomáhání Židům.

Ještě pod jménem Marie Bibikoffová vstoupila do české kinematografie ve čtyřech snímcích, jež režíroval (nebo v nich aspoň hrál) Hugo Haas. Nejdříve byla dívkou v penzionátu v komedii KVOČNA (1937) podle stejnojmenné divadelní hry Edmonda Konráda „Kvočna“, v níž zazářila Růžena Nasková jako starostlivá Anna Svojanová. Ještě týž rok přišlo do kin strhující drama BÍLÁ NEMOC (1937), jež jako velkou divadelní hru varující před rozpínavým fašismem napsal Karel Čapek, a Marie si zahrála ošetřovatelku malomocných v sanatoriu dvorního rady profesora Dr. Sigelia (Bedřich Karen).

O rok později v už rozostřené politické situaci se po boku Haase představila jako mladá dívka ve světlém kloboučku v komedii Miroslava Cikána SVĚT KDE SE ŽEBRÁ (1938), jež také byla natočena podle stejnojmenné hry od Edmonda Konráda. Svůj krátký a malý otisk v našem filmu ukončila jako studentka Lída v melodramatu CO SE ŠEPTÁ (1938). Tento film natočil Haas podle svého námětu a scénáře pro výrobní firmu Lloydfilm. Z dnešního pohledu není česká filmová činnost Marie Haasová nijak významná, získala ji díky svému manželu Haasovi.

Poté, co se manželům narodil syn Ivan Haas (1939 – 1969), byli nuceni na poslední chvíli opustit v roce 1939 kvůli židovskému původu Haase Československo. Oba manželé prošli ještě svobodnou Francií a Portugalskem, kde díky svým jazykovým dispozicím byla Marie manželovým tlumočníkem. Nakonec museli oba utéct z Evropy do Spojených států amerických. V roce 1950 dostali oba americké občanství. S manželem poznala americká města Chicago, New York a Los Angeles, i filmové ateliéry, v nichž jako Věra stanula v Tourneurově filmu DNY SLÁVY / DAYS OF GLORY (1944).