Jana Ebertová (1920 - 2010)

Jana Ebertová se narodila 7. května 1920 v Praze. Jejími rodiči byl JUDr. Jan Ebert a jeho žena Pavlína Zábová – Ebertová. Již jako dítě se chtěla stát herečkou (už jako třináctiletá hrála u ochotníků v Plané nad Lužnicí). V sextě pražského gymnázia začínala nadšeně hrát avantgardní komedie u kroužku Svazu odborového studentstva.

Nakonec odešla do Brna, kde se stala herečkou dětského Divadla Julia Fučíka (1952 – 65) a do odchodu na odpočinek Divadla bratří Mrštíků (1965 – 1976), kde hostovala už roku 1964. Herectví Jany Ebertové se od křehkých dívčích a milovnických postav vyvíjelo až k velkých českým a světovým charakterním tragikomickým, dramatickým a komediálním.

Využívala všechny své výrazové prostředky, výraznost pohybu, temperamentní hlasový projev, atraktivní zjev, mimické a gestikulační umění. Zpočátku hrála ve hrách „Josef Kajetán Tyl“ (Ludmila), „Duchové na zemi“ (Elvíra), „Miliónový Marco“ (Kukašin), „Svět bez nenávisti“ (Marie), „Dítě“ (Františka), „Vdavky Nanynky Kulichovy“, „Malé štěstí ve velkém městě“ ad.

Dále byla např. Martou („Drahá Marto“), Lesanou („Strakonický dudák“), Maryšou („Maryša“), Jelenou („Strýček Váňa“), Ženou kaprála („Revizor“), Toinettou („Zdravý nemocný“), Zvarinovou („Mladá léta“), Ženským hlasem v amplionu („Matka“), Kavalírovou („Labyrint srdce“), Natálií („Hoře z rozumu“), Audou („Cesta kolem světa za 80 dní“), Blondýnou („Volná neděle“), Daanovou („Deník Anny Frankové“), Alicí („Billy Lhář“), Chanelovou („Osm žen“), Zdenou („Jejich den“), Tetou („Golem“), Marií Dubskou („Naši furianti“), Kněžnou („Anna Kareninová“), Ředitelovou („August, August, August“), Veronikou („Jedenácté přikázání“), Jahelkovou („Tvrdohlavá žena“), Vévodkyní („Don Carlos“), Baronkou („Jánošík“) a další.