Eva Jansenová 111 let

Eva Jansenová je v některých pramenech a materiálech uváděna pod odlišným jménem Eva Jausenová. O jejím soukromém životě, tvůrčí dráze a dalších osudech nemáme dnes mnoho spolehlivých zpráv. Ve 30. letech byla brněnskou operetní zpěvačkou a herečkou. Během let 1931–1939 vystupovala ve zpěvohře Národního divadla Brno, tehdy Zemského divadla Brno.

Ve druhé polovině 30. let následovaly v Brně hudební inscenace „Na tý louce zelený“ (Lola Paličková), „Uličnice“ (Catherine Hellerová), „Odtroubeno“ (Ema), „Přijde jaro, přijde…“ (Mimi) nebo „Císař pán na třešních“ (Seržan Madelon) a „Balalajka“ (Evelina). V roce 1932, v dobách, kdy získala svou první, jedinou a poslední filmovou roli, si zahrála Adu, neteř baronky ve frašce „Veřejné pohoršení“ v Divadle Vlasty Buriana v Praze.

Dále víme, že v těžkých pomnichovských dobách opustila Brno a přešla do Prahy. V letech 1939–1940 vystupovala v hudebně dramatickém Divadle u Karlova mostu, jenž sídlilo v koncertním sále Unitarie na Karlově ulici. Tato scéna musela ukončit činnost po deseti měsících. O další případné divadelní kariéře a bližších detailech ze života Evy Jansenové, jak již bylo ostatně řečeno, již nic nevíme. Ovšem podle dostupných zdrojů nebyla s největší pravděpodobností po roce 1945 v žádném divadelním angažmá.

Jako herečku s krásnou tváří, s elegantní štíhlou postavou a přirozeným jemným hereckým projevem si ji vybral režisér Karel Lamač do větší filmové role královniny (představovaná herečkou Lídou Baarovou) společnice Conchity v komedii Vlasty Buriana Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa (1932). Takto se Jansenová zapsala do dějin československé kinematografie, ale před filmové kamery se již nepostavila. Ve 30. letech tak bylo kvůli jejímu brněnskému angažmá. Zůstává tak herečkou jediného filmu.