Marcela Sedláčková (1926 - 1969)

Marcela Sedláčková se narodila jako Marcela Kašparová 6. března 1926 v Praze do ryze umělecké rodiny. Herci byla její matka, velká heroina Národního divadla Anna (Andula) Sedláčková (1887 – 1967), prarodiče – zejména děd Alois Sedláček (1852 – 1922) a strýc Jára Sedláček (1884 – 1929). Jejím otcem byl politik František Xaver Hodáč (1883 – 1943), zeť slavného historika Jaroslava Golla (1846 až 1929) a otec herečky Nataši Gollové (1912 – 1988).

8. září 1953 byla propuštěna na amnestii Antonína Zápotockého (o její propuštění se zasloužili i herci Národního divadla, např. Zdeněk Štěpánek, František Kreuzmann, Rudolf Deyl st., Anna Suchánková, Otomar Krejča aj.) a zapojila se opět do hereckého života. Hrála v Československém filmovém studiu (1954 – 1955) a Pražské estrádě (1955 – 1958). Umělecká činnost ji však byla znemožňována a jen krátce hrála v oblastních divadlech v Mostě, Varnsdorfu a libereckém rozhlase. V 60. letech se živila jako metařka u podniku Sady, lesy a zahradnictví a ve smíchovském květinářství. Ve druhé polovině 60. let vystoupila ve dvou hrách na scéně Národního divadla. Žila bez větších příjmů a v naprosté chudobě.

Její elegantní po matce zděděná krásná šlechtická tvář, štíhlá postava a elegantní chování a vystupování se uplatnilo v malých a epizodních rolí i v české kinematografii. Na rozdíl od své matky, která po několika pokusech v němém filmu nechtěla už o filmování nic slyšet, se její herecká dráha rozbujněla až ve znárodněném filmu, i když se její typ a zjev nehodil do postav svazaček a dělnic. Debutovala jako host na večírku v Krškově komedii ŘEKA ČARUJE (1945), jež byla sice roztočena ještě za protektorátu, ale dokončena byla až v osvobozené republice.

Až do svého zatčení se před kamerou 40. let představila jako prostitutka ve Fričově 13. REVÍRU (1946), servírka v Cikánově LAVINĚ (1946) – oba snímky filmaři také roztočili na sklonku války, barmanka v komedii HOSTINEC „U KAMENÉHO STOLU“ (1948) režiséra Josefa Grusse a žena prokuristy Pánka (František Kreuzmann) ve filmu Bořivoje Zemana PAN NOVÁK (1949). Na filmové plátno se opět vrátila ihned po svém propuštění v malé epizodce ženy v životopisném snímku TAJEMSTVÍ KRVE (1953) o objeviteli krevních skupin Janu Janském.