Jaroslav Sadílek pocházel z Brna, kde také vystudoval na konzervatoři dramatický obor (absolutorium 1927). Ještě předtím začal působit v Bratislavě ve Slovenském národním divadle, kde pracoval do roku 1930. Od roku 1930 působil v Praze, kde prošel Vinohradskou operetou a Malou operetou, přičemž se uplatňoval jako operetní mladokomik, ale byl i režisérem, pohostinsky režíroval také v divadle Unitarie. Jeho poslední štací bylo Nové divadlo v Praze.
Umělecký záběr činností Jaroslava Sadílka byl širší, kromě herectví a režie také psal básně, skládal hudbu, uplatnil se také jako dirigent a v roce 1940 napsal libreto k operetě Čechy krásné, Čechy mé. Z jeho literárního odkazu byla po válce sestavena básnická sbírka Samotný poutník: básně z vězení (1947).
Jaroslav Sadílek byl v březnu 1941 zatčen pro ilegální činnost (údajná špionáž proti Říši) a bezmála dva roky vězněn, mučen a vyslýchán. Datum jeho úmrtí není zcela jisté, s největší pravděpodobností byl ale popraven 16. března 1943 v Berlíně.