Josef Střecha (1907 - 1985)   † 77 let

Josef Střecha se narodil 3. listopadu 1907 v Úvalech. Odešel do Prahy a studoval v letech 1924 – 1926 na grafické škole. Záhy však odešel k milovanému filmu a odbyl si praxi ve vinohradských ateliérech a laboratořích A – B a pařížských ateliérech Paramountu. Jako laborant, asistent kamery a kameraman byl zaměstnán ve známé firmě Bratři Deglové (1926 – 1932). Poprvé stál za kamerou s rakouským kameramanem Viktorem Glückem na koprodukčním snímku PRAŽSKÝ MONTE CHRISTO (1929).

Z filmů z let 1933 – 1945 musíme vyzvednout jeho kameru u životopisného KARLA HYNKA MÁCHY (1937) režisérky Zet Molas, Holmanova a Slavíčkova válečného ZBOROVA (1938), dramatech SOUD BOŽÍ (1938) a CESTOU KŘÍŽOVOU (1938) Jiřího Slavíčka a komedie PROVDÁM SVOU ŽENU (1941) Miroslava Cikána. Za okupace byl Němci donucen pod jménem Josef Strecher natočit několik německých filmů (JENNY UND DER HERR IM FRACK, EIN ZUG FÄHRT AB, DIE SCHWACHE STUNDE, SCHUSS UM MITTERNACHT, EIN FRÖHLICHES HAUS, LIEBESBRIEFE, SIEBEN BRIEFE, MÜNCHNERINNEN, SPUCK IM SCHLOSS aj.). Nasnímal rovněž řadu dokumentárních a etnografických filmů (JESENÍKY, MODERNÍ SLOVENSKO, VLAST VÍTÁ, KOLESA DĚJIN, PÍSEŇ O SLETU nebo MUŽI VE FRAKU).

Po válce opět natáčel různé horší snímky či komedie (PRÁVĚ ZAČÍNÁME, POSLEDNÍ MOHYKÁN, NIKDO NIC NEVÍ, ŽELEZNÝ DĚDEK, DNES NEORDINUJI, PÍSNIČKA ZA GROŠ, MARIE, PLAVECKÝ MARIÁŠ, HAŠKOVY POVÍDKY ZE STARÉHO MOCNÁŘSTVÍ, DIVOTVORNÝ KLOBOUK, NEJLEPŠÍ ČLOVĚK, OBUŠKU, Z PYTLE VEN!, SVATBA JAKO ŘEMEN), ale také dramata, závažné a vysoce umělecké snímky (V HORÁCH DUNÍ, AŽ SE VRÁTÍŠ..., EXPRES Z NORIMBERKA, SYNOVÉ HOR, BOMBA, O VĚCECH NADPŘIROZENÝCH, 105 % ALIBI, VŠUDE ŽIJÍ LIDÉ, KDE ALIBI NESTAČÍ, známé INTIMNÍ OSVĚTLENÍ, NA KOLEJÍCH ČEKÁ VRAH a také ČLOVĚK NENÍ SÁM).

Josef Střecha natočil pro Alfreda Radoka sugestivní protiválečné drama DALEKÁ CESTA (1949), které se z části odehrává i v terezínském ghettu a stalo se nejlepším Střechovým snímkem. Plně v symbióze v představě režiséra nasnímal řadu skvělých světelně a polohově upravených záběrů s řadou detailů a metafor (můžeme vyjmenovat například míč připomínající hákový kříž, rozmluvu hlavních představitelů přes židovský svícen, pohledy ze „žabí“ perspektivy a nezapomenutelné záběry z ghetta a z Terezína).