Václav Švorc (1919 - 2013)

Václav Švorc se narodil 21. května 1919 ve Slezském předměstí Hradce Králové do rodiny stavebního dělníka a rolníka. Když otec zemřel, přestěhovala se rodina do Prahy, kde mladý Václav čile ochotničil. Proto se přihlásil na dramatické oddělení pražské Státní konzervatoře, kterou roku 1943 absolvoval u profesorů Františka Salzera, Jiřího Frejky, Jiřího Plachého a Aleše Podhorského. Odmítl elévský post činohry Národního divadla v Praze a cestoval s kočovnou společností Jaroslava Bittla (1943 – 1944). A nakonec byl angažován jako řádný člen souboru činohry pražského Národního divadla (15. březen 1944 až 31. prosinec 1990), z kterého odešel až na odpočinek.

Z inscenací, v nichž Václav Švorc sehrál významné kreace, si uveďme: „Maryša“, „Lišák Pseudolus“, „Pohádka máje“, „Večer tříkrálový“, „Lucerna“, „Radúz a Mahulena“, „Vstanou noví bojovníci“, „Jak se vám líbí“, „Jiříkovo vidění“, „Rozrušená země“, „Hadrián z Římsů“, „Šibalství Skapinova“, „Othello“, „Divoká kachna“, „Páni Glembayové“, „Poprask na laguně“, „Bílí čápi nad Brestem“, „Dostigajev a ti druzí“, „Naši furianti“, „Mrtvé duše“, „Vojna a mír“ a nebo „Děti slunce“. V českém filmu debutoval těsně po osvobození jako četnický strážmistr Honza v Kubáskově a Machově VELKÉM PŘÍPADU (1946). Dále se ještě ve 40. letech předvedl jako bratr houslisty Josefa Slavíka (Jaromír Spal) Antonín ve filmu HOUSLE A SEN (1946) Václava Kršky a mladík zvaný „Bengál“ ve Vávrově dramatu NĚMÁ BARIKÁDA (1948).

Do poloviny 50. let se předvedl jako učitel Vítek (ZVONY Z RÁKOSU), syn Václav Svoboda (POSEL ÚSVITU), malíř Antonín Chittussi (MIKOLÁŠ ALEŠ), učitel (KONEC STRAŠIDEL) a snoubenec Žofie Smetanové (Ludmila Vendlová) Josef Schwarz (Z MÉHO ŽIVOTA). Po 16 letech odmlky se na úsvitu normalizace vrátil na plátna kin v menších úkolech (často v politicky exponovaných filmech) ve snímcích ČERNÝ VLK (major), CESTY MUŽŮ (funkcionář Málek), ZLOČIN V MODRÉ HVĚZDĚ (Dr. Benda), NOC ORANŽOVÝCH OHŇŮ (kapitán Mourek), DVACÁTÝ DEVÁTÝ (Václav Bolen), TOBĚ HRANA ZVONIT NEBUDE (redaktor Voska), NÁŠ DĚDEK JOSEF (soudce), VÍTĚZNÝ LID (ministr Ďuriš), KDO PŘICHÁZÍ PŘED PŮLNOCÍ (Bárta), KALAMITA (náčelník), OD VRAŽDY JENOM KROK KE LŽI a JAKO JED (ředitel).

Výrazně spolupracoval s rozhlasem („Kruhy na vodě“, „Bílá loď“, „Racek“ i „Bílá nemoc“), dabingem (NEJVĚTŠÍ PŘÍPAD KOMISAŘE MAIGRETA, VIDĚL JSEM ZROD NOVÉHO SVĚTA), televizními pořady (NEDĚLNÍ CHVILKA POEZIE), inscenacemi (JEJICH DEN, KAT NEPOČKÁ, POSLEDNÍ DOPIS, POSLEDNÍ EXIL, KREMELSKÝ ORLOJ, ZROZENÍ HVĚZDY, VILÉM ROZKOČ, STRÁNKY Z DENÍKU aj.) a i seriály (30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA, STŘÍBRNÁ PILA, INŽENÝRSKÁ ODYSEA, GOTTWALD či RODÁCI). Jeho monology vyšly i na gramofonových deskách. Stejně jako jeho sestra, herečka Jiřina Švorcová (1928 – 2011), byl i on od mládí silně levicově smýšlející.