Oldřich Janovský se narodil 23. června 1920 v Praze. Bez větších hereckých školení se stal hercem a hlasatelem Československého rozhlasu a rychle po sobě prošel divadly v Karlových Varech a Olomouci (1945 – 1953), poté i v Českých Budějovicích (1953 – 1956). Nakonec svoji dlouholetou hereckou dráhu ukončil v pražském Divadle E. F. Buriana (1956 – 1984), odkud odešel v čtyřiašedesáti letech nakonec až po svém penzionování. Poté zde ještě krátce pohostinsky vystupoval.
Zahrál si například v inscenacích „Evžen Oněgin“ (Evžen Oněgin), „Rváč“ (Perekatov), „Léto“ (Tomáš Perout), „Přísaha“ (Tonek Machoň), „Křest ohněm“ (rolník Ignác Ható), „Hamlet“ (králevic Fortinbras), „Radúz a Mahulena“ (dřevorubec Vratko), „Mladá garda“ (ředitel Valko), „Lišák Volpone“ (Druhý kupec), „Žižka z Trocnova“ (purkrabí Mikuláš z Pístného), „Vstanou noví bojovníci“ (správce velkostatku Mayer), „Vysoké letní nebe“ (Joch), „Poprask na laguně“ (Patron Toni), „Othello“ (Lodovico) i „Mikuláš Dačický z Heslova“ (mincmistr). Do české kinematografie vstoupil až po svém definitivním příchodu do Prahy.
Zahrál si třeba okresního tajemníka Vratislava Brouska ve filmu ZDE JSOU LVI (1958), brýlatého muže v kavárně v PROBUZENÍ (1959), lékaře v LÉKU (1961) Studia FAMU, cestujícího v dramatu KDE ŘEKY MAJÍ SLUNCE (1961), císaře Zikmunda Lucemburského ve SPANILÉ JÍZDĚ (1963), recepčního v KOMEDII S KLIKOU (1964), funkcionáře ve SKŘIVÁNCÍCH NA NITI (1969), ministra vnitra JUDr. Jana Černého v „rekonstrukci“ DNY ZRADY (1973), předsedu sociálně demokratické strany Antonína Hampla v dramatu DVACÁTÝ DEVÁTÝ (1974), syna Petra v komedii NÁŠ DĚDEK JOSEF (1976), ředitele Rykla v koprodukční VE ZNAMENÍ TYRKYSOVÉ HORY (1977) a též ředitele pojišťovny v komedii JAK NAPÁLIT ADVOKÁTA (1980).
Koprodukční československo – jugoslávský film SARAJEVSKÝ ATENTÁT (1975) doprovodil Janovský komentářem a v krimi KAM NIKDO NESMÍ (1979) namluvil Eugena Jegorova (docent Zach).