Drahomíra Hůrková (1917 - 1990)   † 73 let

Drahomíra Hůrková se narodila 17. dubna 1917 v Praze. Odmalička se začala věnovat baletu a už v sedmi letech vystupovala ve Vinohradské zpěvohře a v Národním divadle. V pubertě se vzdala baletu a raději šla studovat herectví (a rovněž zpěv u Gabriely Horvátové) na pražské Státní konzervatoři, kterou úspěšně absolvovala roku 1936.

Z počátku vytvářela rozličné temperamentní naivky a milovnice v různých hrách českých a cizích dramatiků („První dáma republiky“, „Milostné dopisy“ či „F. L. Věk“). Později byl již její herecký výraz a nadějný jevištní vývoj omezen na mluvené slovo v rozhlase a v loutkoherectví.

Bohužel jí film, ve kterém se vyskytovala šestkrát ke konci třicátých let a třikrát ve čtyřicátých letech, dal málo příležitostí. Vytvořila mladičké dívky a slečny. Hrála úlohy kloboučnice ve Špelinově snímku KRB BEZ OHNĚ (1937), služky Věry Rohlíčkové v komedii SVATEBNÍ CESTA (1938) Vladimíra Slavínského, sestry v nemocnici v Šléglově dramatu STŘÍBRNÁ OBLAKA (1938), septimánky v IDEÁLU SEPTIMY (1938), Luďky Hlaváčkové v Binovcově melodramatu LÍZINO ŠTĚSTÍ (1939), šafářovy dcery Jiřiny v romantickém melodramatu DVOJÍ ŽIVOT (1939) Václava Kubáska a ošetřovatelky v Krňanského ŽÍZNIVÉM MLÁDÍ (1943).

Po válce se zjevila ve dvou malých rolích Heleniny (Evelyna Kinská) přítelkyně v Krškově komedii ŘEKA ČARUJE (1945), který byl natáčen ještě za okupace a úřednice u JUDr. Plevky (Josef Gruss) v komedii DNES NEORDINUJI (1948) režiséra Vladimíra Slavínského. S naší znárodněnou kinematografií již později nespolupracovala, ale přesto se již zapsala do její historie.