Jany Holt (1909 - 2005)

Herečka Jany Holt strávila většinu života ve Francii, její původ je ale v Rumunsku a narodila se v Bukurešti, její skutečné jméno znělo Ekaterina Rouxandra Vladesco-Olt. Do Francie se přistěhovala spolu s rodiči v roce 1926 a původně měla studovat obchod, její umělecké zájmy se ale rozcházely s přáním rodičů a začala studovat herectví u slavných osobností Charlese Dullina a Gabrielle Dorziat. Mezitím se jí podařilo v uměleckém světě navázat prospěšné kontatky, mimo jiné se spřátelila s jinou slavnou herečkou rumunského původu, Elvirou Popesco.

Křehkým zjevem, ale zároveň schopností vystihnout složitou psychologii postav byla Jany Holt předurčena k rolím rozporuplných žen se zajímavými charaktery. To mimo jiné vedlo k tomu, že její filmografie je výčtem dramatických a nezřídka umělecky hodnotných filmů, zcela se jí podařilo vyhnout pokleslému komediálnímu žánru. Ještě do konce třicátých let natočila několik zajímavých filmů, z válečného období si pak zmínku zaslouží režijní debut Roberta Bressona ANDĚLÉ HŘÍCHU (Les anges du péché, 1943). Mezitím sklízela také úspěchy na jevišti Théâtre de l'Oeuvre i v jiných divadlech.

V průběhu třicátých let byla Jany Holt dvakrát provdaná, jejím prvním manželem byl spisovatel Jacques Porel (1893-1932) ze známé umělecké rodiny, v roce 1936 se podruhé vdala za herce Marcela Dalia (1900-1983), s nímž se rozvedla v roce 1939. Další vztahy již nevyhledávala, v soukromí se věnovala především svým uměleckým zájmům, navštěvovala často koncerty a výstavy, pochopitelně i divadlo. V průběhu druhé světové války se Jany Holt aktivně zapojila do protifašistického odboje, pomáhala mimo jiné rumunským uprchlíkům a o řadu let později jí Charles de Gaulle udělil Válečný kříž.

Jistý útlum v práci pro film v době okupace si Jany Holt vynahradila po roce 1945, kdy v průběhu několika málo let hrála velké role ve více než deseti filmech. Zmínku si zasluhuje práce režiséra Maurice de Canonge (ZVLÁŠTNÍ MISE – Mission spéciale, 1945) nebo drama Alberta Valentina POPRAVIŠTĚ MŮŽE POČKAT (L'échafaud peut entendre, 1949). Účinkovala také v zahraničních produkcích a ve vedlejší roli hraběnky se objevila v americkém filmu THE GREEN GLOVE (1952). V té době ale její aktivity před kamerou polevovaly a její další filmové role přicházely s několikaletými odstupy, v šedesátých letech začala hrát také v televizi.