Jaroslav Gleich (1900 - 1976)

Jaroslav Gleich se narodil 19. března 1900 v Hodoníně. V letech 1920 – 1922 vystudoval farmacii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a získal roku 1922 titul PhMr. A krátce byl lékárníkem ve vlastní lékárně a úředníkem v nemocenské pojišťovně (1922 – 1925). Už za studia jako amatér zpíval v pěvecké spolku Zpěv na Smíchově a pěvecky se soukromě zdokonaloval u Jana Hilberta Vávry a v Miláně u M. Bavagnoliho. Nakonec láska ke zpěvu zvítězila nad úřednickým zaměstnáním a Gleich odešel studovat k E. Fuchsovi zpěv a k Ferdinandu Pujmanovi herectví na pražskou Státní konzervatoř (1925 – 1928).

Jaroslav Gleich jako pěvec svižného, technicky dobře školeného tenora s lehkým témbrem a výraznými výškami lyrického tenoru, se postupně přes epizodní úkoly dostal až k úlohám titulním a náročným. Své široké hlasové rozpětí nejlépe využil v kreacích komických, lyrických, buffových, dramatických (kromě hrdinných), mileneckých a melodramatických. Své nejlepší výkony mohl provést jen pod vedením, např. Václava Talicha, Otakara Ostrčila a v operách Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Richarda Wagnera a Bohuslava Martinů. I po skončení války se mohl vrhnout do lyrických, charakterních a též soudobých operních představení. Devízou jeho projevu bylo kultivované herectví a atraktivní zjev.

Z nejvýznamnějších operních inscenací Jaroslava Gleicha si uveďme díla „Juliette“ (Michel), „Lohengrin“ (Lohengrin a šlechtic), „Prodaná nevěsta“ (Vašek a hlavně Jeník), „Tajemství“ (Jirka), „Únos ze serailu“ (Pedrillo), „Fidelio“ (Jaquino), „Mistři pěvci norimberští“ (David), „Violetta“ (Alfred Germont), „Mamon“ (kavalír Des Grieux), „Tosca“ (Mario Cavaradossi), „Smrt Hippodamie“ (Chrysippos), „Madame Butterfly“ (B. F. Pinkerton), „Pod jabloní“ (Živan), „Jakobín“ (Jiří), „Lazebník sevillský“ (hrabě Almaviva), „Braniboři v Čechách“ (Junoš), „Dráteník“ (Vojtěch), „Rusalka“ (Princ), „Čert a Káča“ (ovčák Jirka), „Vojna a mír“ (Anatol Kuragin), „Kupec benátský“ (Lorenzo), „Bohéma“ (Rudolf), „Carmen“ (Don José), „Psohlavci“ (Jiří Peč), „Jezero Ukereve“ (předseda parlamentu), „Lucerna“ (Zima), „Čertova stěna“ (Jarek) apod.

Do české kinematografie pronikl Jaroslav Gleich pouze nakrátko ve 30. letech. Film využil jeho velké popularity u pražského publika jen ve čtyřech úlohách. Protože všechny tyto postavy nejen mluvily, ale hlavně i zpívaly, mohl se Gleich zvýraznit až po nástupu zvukového filmu. Do poválečné zestátněné filmové výrobny se jeho elegantní milovnický zjev nemohl uplatnit.