Sven Nykvist (1922 - 2006)

Sven Vilhelm Nykvist se narodil 3. prosince 1922 v malém jihošvédském městě Moheda do rodiny křesťanských misionářů. Nykvist neprožíval příliš harmonické dětství, rodiče trávili řadu let na misiích v Africe. Oporou mu v té době byli zejména prarodiče. Po trvalém návratu rodičů zpět do vlasti se rodina přestěhovala do malé vesničky Rönninge nedaleko Stockholmu. I přes zdánlivé odcizení otec dokázal ve Svenovi vzbudit zájem o fotografování, stejně jako o kameramanství. Svou první 8 mm kameru dostal jako dárek od bratranců. Drobné dětské radosti vyústily až ke studiu na fotografické škole a následně na přírodovědné sekci gymnázia. K úspěšné maturitě však nikdy nedošlo, Sven si hledal obživu jinde.

K cestování a objevování měl Nykvist rodinné predispozice. Ke konci 40. let se poprvé vydal do afrického Konga, nejenom z potřeby ukojit své dětské sny, ale též pochopit, jaká byla misijní činnost jeho rodičů. Celkem podnikl tři výpravy, ze kterých vzniklo několik krátkometrážních snímků. Tím nejvýznamnějším byl snímek VÖRDNAD FÖR LIVET natočený na 35 mm formát o životě a působení Alberta Schweitzera v konžském Lambarene.

Velkým zlomem se v Nykvistově kameramanské kariéře stal rok až 1952, kdy se jako záskok dostal k práci na snímku BARABBAS (režie Alf Sjöberg). Se Sjöbergem si padli do noty, Nykvist byl uchvácen, jak Sjöberg přemýšlel o filmovém obraze, jeho kompozici a svícení. Později mu režisér nabídl spolupráci na dalším snímku KARIN MÅNSDOTTER. Hned v následujícím roce 1953 se Nykvist dostal k natáčení interiérových scén Bergmannova snímku GYCKLARNAS AFTON. Jejich společná práce pokračovala až v roce 1960, kdy jej Bergmann přizval ke snímku JUNGFRUKÄLLAN a v následujícím roce k SÅSOM I EN SPEGEL, který definitivně stvrdil Nykvistovu pozici dvorního kameramana Ingmara Bergmanna. Jejich průkopnická práce se soustředila na emocionální dopad světelných a barevných rovin a vyvrcholila mistrovskými snímky jako NATTVARDSGÄSTERNA (1961) a VISKNINGAR OCH ROP (1972). Za druhý jmenovaný snímek si Nykvist vysloužil prvního Oscara za kameru. Spolupráce s Bergmannem zahrnovala více než dvacet snímků a skončila po více než dvaceti letech snímkem FANNY OCH ALEXANDER (1982), za nějž si kameraman vysloužil svou druhou oscarovou sošku.

Díky ohlasu, který Bergmannovy snímky ve Spojených státech vyvolaly, byla pro Nykvista cesta do Hollywoodu otevřená. Jako první Evropan byl přijat do ASC (American Society of Cinematographers) a způsobil mimo jiné i revoluci v odborech, když si vymínil, že za kamerou bude sedět on sám, nikoli nadbyteční pomocníci; věc v té době nevídaná. Paralelně pracoval jak na snímcích v evropské produkci, tak na produkci hollywoodské, a díky jeho talentu pro práci s přirozeným světlem, pro jeho intenzivně expresivní obrazotvornost i pro pokornou osobnost se stal jedním z nejvyhledávanějších kameramanů na světě. Pracoval na snímcích Volkera Schöndorffa (např. STROHFEUER, 1972), Romana Polanského (LE LOCATAIRE, 1976), Normana Jewisona (AGNES OF GOD, 1985), Andreje Tarkovského (OFFRET, 1986), Philipa Kaufmana (THE UNBEARABLE LIGHTNESS OF BEING, 1988, nominace na Oscara), Woodyho Allena (ANOTHER WOMAN, 1988; CRIMES AND MISDEMEANORS, 1989), Lasse Hallströma (WHAT'S EATING GILBERT GRAPE, 1993) a s mnoha dalšími velikány světové kinematografie. Svou poslední nominaci na Oscara za cizojazyčný film si paradoxně vysloužil v roli režiséra snímku OXEN (1991) se Stellanem Skarsgårdem, Maxem von Sydow a Liv Ullmannovou v hlavních rolích.