Roberto Rossellini (1906 - 1977)

"Nechci točit pěkné filmy, ale filmy užitečné."

Své první krátkometrážní filmy natočil již před vypuknutím druhé světové války a už v počátcích kariéry byl považován za velmi talantovaného režiséra. Za války byl Rossellini v těžké pozici, když na jedné straně točil propagandistické filmy pro italský fašistický režim, na druhé straně ale točil dokumentární záběry pro antifašistický odboj. V roce 1943 začal pracovat na filmu DESIDERIO, který bývá někdy považován za vůbec první film italského neorealismu. Rossellini jej točil ruční kamerou a snažil se jako ve většině svých filmů spíše zachycovat realitu než režírovat. Projekt ale musel opustit a dokončil jej až o tři roky později režisér Marcello Pagliero.

Rosselliniho nejvýznamnější tvůrčí období přišlo ihned po pádu italského fašistického režimu a osvobození Říma v roce 1943. Jeho neorealistický film ŘÍM, OTEVŘENÉ MĚSTO (1945) se dočkal mnoha ocenění jak v Evropě, tak ve Spojených státech, kde byl nominován i na Oscara, a Rossellini se tak definitivně zařadil mezi nejvýznamnější režiséry filmové historie. Ve své poválečné neorealistické trilogii pak režisér pokračoval filmy PAISA (1946) a NĚMECKO V ROCE NULA (1948). V roce 1950 se Rossellini oženil s Ingrid Bergman, s kterou poté spolupracoval na šesti filmech, například STROMBOLI (1950) a EVROPA´51 (1952).

Od druhé poloviny padesátých let sice Rossellini natočil spoustu dalších filmů, úspěch své poválečné trilogie ale již nikdy nezopakoval. Za zmínku ale určitě stojí film GENERÁL DELLA ROVERE (1959), ve kterém se Rossellini vrací do válečné Itálie a ve kterém si hlavní roli zahrál další významný režisér neorealistických filmů Vittorio De Sica. Rossellini zemřel v roce 1977 ve svých 71 letech na srdeční infarkt a dodnes je považován za jednoho z nejvýznamnějších režisérů nejen italského neorealistického filmu.