Václav Hanuš (1910 - 1991)

Václav Hanuš se narodil 16. září 1910 v obci Běloves u Náchoda. Nejdříve se vyučil na mechanika a optika, ale přes odpor rodičů odešel do hlavního města. Přes práci v automobilce se dostal až od roku 1928 do optického závodu Šlechty na výrobu kamer, kde se poprvé seznámil s filmovou aparaturou. Se svojí prací přišel také do styku s filmaři. Po ztrátě zaměstnání, a po několika podřadných pracovních příležitostí, se stal asistentem kameramana Václava Vícha a Jaroslava Blažka (MARIJKA NEVĚRNICE).

Za okupace, kdy nejčastěji spolupracoval s osvědčeným režisérem Martinem Fričem, natočil pro české a německé tvůrce řadu německých komedií (DAS SCHWARZE SCHAF; HIMMEL, WIR ERBEN EIN SCHLOSS; DIE JUNGFERN VON BISCHOFSBERG; SEINE BESTE ROLLE; BRAVO, KEINE THOMAS).

Svou precizní portrétní kameru dokonale využil i po válce. Hanuš opět spolupracoval s Martinem Fričem (VARŮJ...!, PAST a POVODEŇ) a zejména s Otakarem Vávrou (CESTA K BARIKÁDÁM, KRAKATIT, NÁSTUP), jejichž spolupráce vyvrcholila gigantickou barevnou HUSITSKOU TRILOGIÍ (JAN HUS, JAN ŽIŽKA, PROTI VŠEM), kde si Hanuš vyzkoušel i práci s trikovými snímky. I když často natáčel barevně, dlouho však dával přednost černobílé fotografii. Až do sedmdesátých let spolupracoval s rozličnými českými režiséry, př. s Miroslavem Cikánem (O ŠEVCI MATOUŠOVI), Vladimírem Čechem (DIVÁ BÁRA), Jiřím Krejčíkem (TÝDEN V TICHÉM DOMĚ), Jiřím Weissem (VLČÍ JÁMA, ROMEO, JULIE A TMA), Evou Sadkovou (PĚT MILIÓNŮ SVĚDKŮ), Oldřichem Daňkem (KRÁLOVSKÝ OMYL), Václavem Krškou (POSLEDNÍ RŮŽE OD KASANOVY), Václavem Vorlíčkem („PANE, VY JSTE VDOVA!“) a nově s Jiřím Sequensem (VRAŽDA V HOTELU EXCELSIOR, SMRT ČERNÉHO KRÁLE, POKUS O VRAŽDU, KRONIKA ŽHAVÉHO LÉTA a RUKOJMÍ V BELLA VISTA).

V 70. letech často spolupracoval s televizí, kdy nasnímal různé pořady, inscenace (ÓDA NA RADOST) a zejména Sequensův normalizační politický seriál 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA (1974 – 1979), z něhož byly dva díly (RUKOJMÍ V BELLA VISTA a POSELSTVÍ Z NEZNÁMÉ ZEMĚ) sestříhány v celovečerní film RUKOJMÍ V BELLA VISTA (1979). MAJOR ZEMAN byl Hanušovou zcela poslední kameramanskou příležitostí. Hanušovým častým spolupracovníkem (několikrát u něho působil jako druhý kameraman) byl i jeho syn, také kameraman Josef Hanuš (*1930).