Hanuš Thein (1904 - 1974)

Hanuš Thein se narodil 17. ledna 1904 v Pardubicích a začal se studiem na Právnické fakultě Karlovy Univerzity (1922 – 1927), avšak studia nedokončil. Zároveň na pražské Státní konzervatoři studoval operní zpěv u E. Fuchse a operní režii u Ferdinanda Pujmana.

V roce 1973 odešel na zasloužený odpočinek. Provozoval i koncertní činnost a vyučoval jako profesor operního herectví a režie na Státní konzervatoři v Praze (1950 – 1974). Jako herec a režisér hostoval i na dalších scénách (často Ostrava, Divadlo na Vinohradech, Plzeň, Liberec, České Budějovice, Opava). Překládal a upravoval rovněž opery („Čarostřelec“, „Lazebník sevillský“ či „Střevíčky“).

Hanuš Thein ale neměl velký hlas, svůj vysoce tónový rozsah sonorního buffo basu uplatnil často v komediálních rolích se svojí mimikou, temperamentem, pohyblivostí, realistickým herectvím a komediantstvím. Ve svých výkonech spojoval operní zpěv s vytříbeným hereckým projevem, jež byl určený hlavně jeho přístupem.

Z jeho operních partů si uveďme, např.: Kecal („Prodaná nevěsta“), Purkrabí Filip („Jakobín“), Van Bett („Car a tesař“), Doktor Bartolo („Lazebník sevillský“), Sixtus Beckmesser („Mistři pěvci norimberští“), Beneš („Dalibor“), Lucifer („Čert a Káča“), Matouš („Hubička“), Benoit („Bohéma“), Janek („V studni“), Massetto („Don Juan“), Bartolo („Figarova svatba“), Malý vězeň („Z mrtvého domu“), Beneš („Čertova stěna“), Osmin („Únos ze serailu“), Varlaam („Boris Godunov“), Mumlal („Dvě vdovy“), Farář – Jezevec („Příhody lišky Bystroušky“), Zuniga („Carmen“), Don Pasquale („Don Pasquale“), Bonifác („Tajemství“), Vrchní, Zima, Sejtko a Mušketýr („Lucerna“), Rúbač („Eva“), Jan („Werther“), Kmoch („Srdce“), Brander („Faust a Markétka“), Strojník („Věc Makropulos“), Luther („Hofmanovy povídky“) a nebo Nolos („Hedy“).