Bertrand Tavernier pochází z Lyonu a studoval práva, od mládí ale zároveň s oblibou psal filmové kritiky; tato práce jej ostatně bavila vždy víc než vlastní filmařská činnost, k níž se dostal nedlouho poté. U filmu začínal jako asistent režie Jeana Pierra Melvilla, významného tvůrce tzv. francouzské drsné školy. Vyzkoušel si ale i jiné profese, psal například scénáře a již v polovině 60. let jako samostatný režisér realizoval několik epizod televizních seriálů.
Teprve se svým třetím filmem se Tavernier dostal i do mezinárodního povědomí a získal renomé slavného filmového tvůrce. Drama SOUDCE A VRAH (Le juge et l'assassin, 1976) natočené podle skutečného příběhu psychicky narušeného vraha znovu bodovalo na filmových festivalech a přehlídkách (v hlavní roli opět Philippe Noiret, v překvapivě dramatické roli pak Michel Galabru). Tavernier byl sice povzbuzen nebývalým úspěchem svých prvních tří filmů, neznamenalo to ovšem, že by se pro něj práce režiséra stala celoživotním a jediným závazkem. Tavernier si celý život vážil a užíval toho, že může dělat co chce, co jej právě zajímá. Vzápětí sice realizoval další film z oblasti dramatického žánru, ZKAŽENÉ DĚTI (Des enfants gâtes, 1977), pak ale následovala tříletá pauza.
Znovu se k režii vrátil v roce 1980, kdy natočil dva filmy; s prvním z nich, opět dramatem TÝDENNÍ PRÁZDNINY (Une semaine vacances, 1980), se znovu obrátil na osvědčené herce. V témže roce pak podle vlastního scénáře (což bylo u většiny jeho filmů pravidlem) natočil nevšední titul SMRT V PŘÍMÉM PŘENOSU (La mort en direct, 1980), jehož zvláštní téma se nedá popsat jedním ani dvěma řádky. V hlavní roli excelovala Romy Schneider, které také získala za herecký výkon cenu Sant Jordi Award v Barceloně; v pěti kategoriích byl film nominován na francouzského Cézara, ani jednoho ale nezískal. Také s dalším filmem, RVAČKA (Coup de torchon, 1981), slavil Tavernier úspěch po celém světě. Šlo o titul na rozhraní kriminální komedie a dramatu, v hlavní roli opět Tavernierův oblíbený Philippe Noiret. Ten také dostal cenu za nejlepší herecký výkon od Italského syndikátu filmových novinářů, zatímco Tavernier byl oceněn jako nejlepší režisér podobnou organizací ve Francii. Kromě toho byl film nominován v deseti kategoriích na Cézara a v roce 1983 byl nominován i na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film.
V následujících letech realizoval Tavernier několik krátkých a dokumentárních filmů, pracoval také pro televizi, k hranému filmu se vrátil v roce 1984 a znovu dokázal zaujmout širokou veřejnost i odborníky. Film NEDĚLE NA VENKOVĚ (Un dimanche à campagne, 1984) byl lyrickým příběhem odehrávajícím se před první světovou válkou. Za tento film byl Tavernier oceněn jako nejlepší režisér na filmovém festivalu v Cannes, za adaptovaný scénář obdržel Cézara, několik dalších cen si přivezl z různých přehlídek v USA a Velké Británii. Další triumf slavil Tavernier s hudebním retrofilmem KOLEM PŮLNOCI (Autour de minuit, 1986). Tento snímek se sice vymyká Tavernierově dosavadní tvorbě, režisér ale dal zřetelně průchod svému zájmu o jazzovou hudbu. Film vznikl v koprodukci s USA a skladatel Herbie Hancock získal Oscara za hudbu, na Oscara byl nominován i představitel hlavní role, Dexter Gordon. Sám Tavernier byl pak oceněn znovu jako nejlepší režisér Italským syndikátem filmových novinářů, dále byl film ověnčen šesti dalšími trofejemi nejen ve Francii, ale také v Itálii, Španělsku a USA.