Helena Loubalová (1927 - 1991)

Helena Loubalová se narodila 6. prosince 1927 v Brně. Po konci druhé světové války se stala žačkou Psotovy baletní školy při Národním divadle v Brně, kde se stala elévkou baletního sboru (1945 – 1947). Na popud Josefa Kobra a Františka Paula se rozhodla věnovat zpěvu a operetě. Zpěvu se například zdokonalovala i u Jeleny Dolanské – Holečkové.

Na deset let divadelní angažmá přerušila, začala zpívat taneční písně a veřejně vystupovat s orchestrem skladatele taneční hudby a kapelníka Ladislava Bezubky (1926 – 1985), za něhož se později provdala. S orchestrem během let 1957 – 1967 vystupovala na estrádách, koncertech, zájezdových představení a s úspěchem hostovali i za hranicemi (např. v SSSR, Finsku, Švédsku, Rakousku, Maďarsku, Polsku, Východním i Západním Německu, Rumunsku a taktéž na Kubě).

Představila se dokonce i v berlínském Friedrichstadtpalastu a v Romacher ve Vídni. Zejména v Sovětském svazu dosáhla pěvkyně Helena Loubalová výborných výsledků a vysoké popularity. Navrátila se opět do Hudebního divadla v Karlíně (1967 – 1991), kde setrvala v operetách a muzikálech až do své smrti. Nazpívala např. „Píseň o růži“ nebo „Tulipány z Amsterdamu“.

Byla herečkou a zdatnou zpěvačkou, která ke svým výkonům využívala svůj temperament, herecké umění a taky pohledný zjev. Sehrála zprvu např. jako Katka („Líbej mě, Katko!“), Lola („Na tý louce zelený“), Hospodská Josefa („U Bílého koníčka“), Choť Madeleine („Ples v hotelu Savoy“), Komorná Friederika („Kouzlo valčíku“), Šárka Ctiradová („Nejlíp je u nás“), Eva Balašová („Slovácká princezna“), Berta („Kapičkova vzpoura“), Betty Chumleyová („Harvey a já“), Julie Dozierová („Loď komediantů“), Matka („Španělská vyzvědačka“) atd.