Billy Wilder (1906 - 2002)

Od konce třicátých do počátku šedesátých let Billy Wilder dominoval Zlatému věku Hollywoodu. S více jak padesáti filmy a šesti Oscary na jeho kontě, je jedním z Hollywoodských stálic režisérského, producentského i scénářského nebe. Točil filmy od strnulých melodramat jako jsou POJISTKA SMRTI (1944), ZTRACENÝ VÍKEND (1945) a SUNSET BOULEVARD (1950), ke groteskním fraškám jako ZAHRANIČNÍ AFÉRA (1948) nebo BYT (1960). Billy Wilder byl vlivnou tvůrčí autoritou jak v tradičních, tak i experimentálních způsobech režírování filmu v USA.

Roku 1929 nabyl Wilder první zkušenosti s filmem, a to s německým MENSHEN AM SONTAG. Zůstal v Německu, podílel se na scénářích a režírování filmů až do nástupu nacistů, poté byl přinucen se přestěhovat do Francie a nakonec do USA. Wilder přijel do Hollywoodu v roce 1934 s téměř žádnými prostředky a nepatrnou znalostí angličtiny. Chvíli pracovala, chvíli zase ne až do roku 1938, to totiž začal dlouhodobou a plodnou spolupráci s Charlesem Brackettem. Jejich partnerství, které trvalo 20 let produkovalo řadu úspěšných kasovních trháků včetně HOLD BACK THE DAWN (1941), POJISTKA SMRTI, ZTRACENÝ VÍKEND a SUNSET BOULEVARD. POJISTKU SMRTI napsal společně s Raymondem Chandlerem, byl to napínavý, vzrušující film-noir, zatímco SUNSET BOULEVARD zkoumal bizarní a tragický život jedné slavné hvězdy němého filmu. Oba dokázaly Wilderovu schopnost vytvořit úspěšný a umělecky zdařilý film.

V padesátých letech natočil Wilder několik filmů sám například STALAG 17 (1953) a SLAMĚNÉHO VDOVCE (1955), předtím než začal spolupracovat se scénáristou a producentem I.A.L. Diamond v roce 1957. Ti dva spolu pracovali přes dvacet let, za tu dobu vyrobili takové hity jako SVĚDEK OBŽALOBY (1957), NĚKDO TO RÁD HORKÉ (1959) a BYT (1960). Wilderova kariéra byla jednou z nejrůznorodějších a nejúspěšnějších v branži. Mezitím co psal a režíroval pronikavé filmy o plytkosti moderního života, byl schopen vytvářet komedie, které byly co do úspěchu na stejné úrovni. Často se stával terčem kritiky kvůli svému podání témat, která byla do té doby tabu např. alkoholismus a prostituce, vysoká kvalita filmů ho v očí kritiků, veřejnosti i celého průmyslu vykoupila. Spolupracoval s mnoha hvězdami jako Marilyn Monroe, Marlene Dietrich, Shirley MacLaine, Jimmy Stewart, Jack Lemmon a další a další.

Koncem šedesátých let a poté i léta sedmdesátá bohužel, nebyla k Billymu přívětivá. Jeho cejch cynismu, ironie a satyry už nebyl v módě. Tato generace totiž měla jiný pohled na svět: mír, lásku, revoluci a individuální experimenty. Nicméně Muzeum moderního umění v New Yorku roku 1964 prezentovalo film šedesátých let a s ním pětatřicetileté, retrospektivní dílo Billyho Wildera. Podobné výstavy byly později představeny v Paříži, Berlíně a Los Angeles. Obdržel mnoho cen a poct včetně Čestné národní medaile, kterou si převzal z rukou tehdejšího prezidenta Clintona. Dnes Wilderovo filmy zůstávají důležitou součástí americké kultury a on sám je posuzován jako jeden z největších Hollywoodských úspěchů.