Bohumil Křížek (1925 - 1979)

Bohumil Křížek se narodil 29. května 1925 v Praze. Divadlu se věnoval ochotnicky a bez odborné přípravy na konzervatoři započal ihned, díky svému talentu, s profesionální hereckou činností. Režisér Jindřich Honzl ho angažoval do Studia pražského Národního divadla (1. srpen 1945 – léto 1948). Ve své rodné Praze setrval po celou aktivní hereckou kariéru. Hrál v Městském divadle pro mládež (1949 až 1951), Realistickém divadle (1951 – 1954), Armádním uměleckém divadle režiséra E. F. Buriana (1954 až 1960) a nakonec až do své předčasné smrti Divadlem E. F. Buriana (1960 – 1979). Ojediněle hostoval i na jiných pražských scénách.

V dalších létech se objevil přeci jenom už v hodnotnějších hereckých úkolech. Připomeňme si inscenace „Revizor“ (Ivanovič Hübner), „Život začíná znovu“ (Klaus Neudorf), „Evžen Oněgin“ (On), „Pušky paní Carrarové“ (Pedro Jaqueras), „Hotel Astoria“ (G. S. Batěnin), „Švejk“ (Emanuel Kovařík), „Máj“ (mluví sóla), „Novomanželé“ (Jurik), „Rozcestí“ (Tomáš Ryba), „Paní Bovaryová“ (Rudolf Boulanger), „Mezi životem a hrou“ (Pavel), „R. U. R.“ (Ing. Fabry), „Čínská zeď“ (Pontius Pilatus), „Smrt Tarelkina“ (Mrškin), „Vrah lidumil aneb Nepřirozená zvířata“ (Ministr), „Případ ve Vichy“ (Obchodník), „Mnoho povyku pro nic“ (Don Pedro), „Klapzubova jedenáctka“ (Předseda a Činovník), „Meteor“ (Profesor Schlatter), „Zkrocení zlé ženy“ (Hortensio), „Jízdní hlídka“ (Strnad), „Žebrácká opera“ (Jakob) či „Julius Caesar“ (Cimber).

Film jeho talentu nevyužil. Debutoval v epizodce posla z Prahy ve Vlčkově dramatu RUDÁ ZÁŘE NAD KLADNEM (1955). Po 50. a 60. léta byl chasníkem v ADVENTU (1956) opět režiséra Vladimíra Vlčka, Vojtěchem Šikulou (manželku mu hrála Blažena Holišová a otce Jaroslav Vojta) v komedii Vladimíra Síse U NÁS V MECHOVĚ (1960), lékařem v porodnici ve špionážním PÁTÉM ODDĚLENÍ (1960) Jindřicha Poláka a profesorem v koprodukčním snímku Yvese Ciampiho TĚCH NĚKOLIK DNŮ… (1968). Přesto Bohumil Křížek vytvořil dohromady jedenáct filmových úložek.

Častější příležitost před kamerou mu přinesla až normalizační 70. léta, která byla bohužel i jeho poslední. Představil se jako otec titulní studentky Veroniky (Valerie Chmelová) v Olmerově snímku TAKŽE AHOJ (1970), staršina VB v psychologickém dramatu Josefa Macha ČLOVĚK NENÍ SÁM (1971), úředník pařížské pobočky Globusu v Polákově povídce PAN TAU V CIRKUSU (1972), Jílkovec v „historickém“ dramatu DVACÁTÝ DEVÁTÝ (1974) Antonína Kachlíka, družstevník v dalším Kachlíkově dramatu O MORAVSKÉ ZEMI (1977) a nakonec jako vedoucí pracovník Metrostavu v příběhu PÍSEŇ O STROMU A RŮŽI (1978) režiséra Ladislava Rychmana. Další možné nabídky na filmování přerušila Křížkova smrt.