Jaroslav Balík (1924 - 1996)

Jaroslav Balík začal po druhé světové válce studovat na FAMU, souběžně od roku 1946 pracoval jako asistent u filmu. FAMU absolvoval v roce 1952 a začal působit jako pomocný režisér, od roku 1957 jako samostatný režisér. V letech 1973-1990 byl též pedagogem na katedře režie na FAMU, v letech 1977-1989 byl také místopředsedou Svazu českých dramatických umělců.

Z počátku 70. let ale pocházejí dva výrazné televizní filmy – PŘÍPAD MAURICIUS (1970) s Rudolfem a Janem Hrušínskými a dodnes slavná romance ROMEO A JULIE NA KONCI LISTOPADU (1971). Oproti tomu televizní přepis KOUZELNÉHO DOMU (1970) zdaleka nedosáhl věhlasu původní filmové verze s Adinou Mandlovou z konce 30. let. Dalším významným Balíkovým filmem bylo poválečné drama MILENCI V ROCE JEDNA (1973) s Viktorem Preissem a Martou Vančurovou. Také zde se Balík podílel na scénáři (spolu s autorem námětu J. Otčenáškem); film byl nominován na Oscara za neanglicky mluvený film, získal ocenění na festivalech v Cannes a Karlových Varech.

Také další Balíkovy filmy dosáhly ve své době značných úspěchů (JEDEN STŘÍBRNÝ, 1976; STÍN LÉTAJÍCÍHO PTÁČKA, 1977; KONEČNÁ STANICE, 1981), naopak jiné snímky patří dnes do kategorie právem zapomenutých dobových rarit (ATOMOVÁ KATEDRÁLA, 1984). Poslední Balíkův film NAROZENINY REŽISÉRA Z. K. (1987) zůstal již téměř bez odezvy. V roce 1990 odešel Jaroslav Balík do důchodu a zemřel o šest let později ve věku 72 let.