Karel Hašler (1879 - 1941)

"Hoši od gestapa, vy tu klidně spíte, vy se odtud domů nikdy nevrátíte. Nevrátíte vy se nikdy domů zpátky, budou pro vás plakat otcové i matky. Zůstanete tady jako bídné trety, budou pro vás plakat Gertudy i Grety..."

Písničky začal skládat již před první válkou pod vlivem svého švagra Rudolfa Frimla. Jeho písně se rychle staly velmi populárními nejen pro výrazný patriotický obsah a lásku k Praze, ale také kvůli krásným melodiím a velmi často štiplavému obsahu na úkor politiků. V tomto duchu pokračoval i po vzniku nové republiky. Mnohdy mu prý stačil jeden den, aby o nějakém dalším skandálu složil a nazpíval novou píseň a brzy si ji zpívala celá Praha. Popularita jeho písní stoupala zároveň s tím, jak se ze západu blížila hrozba nacistické okupace a války. Postupně se stával stejně významným a známým kabaretiérem, jako byl tehdy třeba Vlasta Burian nebo Ferenc Futurista. Jeho populárita a velké úspěchy samozřejmě vedly k bohémskému stylu života, který se nelíbil jeho manželce Zdeně. Hádali se o výchovu synů (Karel a Gino, kteří oba později odjeli do USA). Od třicátých let žijí odděleně.

S filmem přišel do styku již během první války (ČESKÉ HRADY A ZÁMKY, krátké entrée pro hru Pán bez kvartýru - 1915, AHASVER o poslušném manželovi exaltované malířky Kvapilové v podání R. Naskové - 1915). Největšího uměleckého filmového úspěchu dosáhl dvěma rolemi taktéž v němém filmu. Doktor Uher v BATALIONU a varhaník ve Fričově VARHANÍKU U SV. VÍTA. Obě patří k největším kreacím českého němého filmu a kritika je tehdy srovnávala s umělci mezinárodního kalibru.

S nástupem zvukového filmu se vrhl na tvorbu filmové hudby a písniček. Hned první český zvukový film TONKA ŠIBENICE (1930) byl uveden dvěma jeho písničkami - Hradčany krásné a Když v Praze padá první sníh. Roku 1932 hrál v Innemannově filmu PÍSNIČKÁŘ, který sám napsal a zároveň je jeho biografií. Odtud pochází mimo jiné jeho nejznámější šlágr Ta naše písnička česká. V následujících letech vytvořil na dvacet filmových rolí, z nichž za zmínku stojí hlavně Josef Dobrovský ve filmu ZA RANNÍCH ČERVÁNKŮ (1934). Objevil se třeba v MATCE KRÁČMERCE s Antonií Nedošínskou, AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK (1935) s Hugo Haasem, HORDUBALECH (1937), ŠVANDOVI DUDÁKOVI (1937), BABIČCE (1940), PANTÁTOVI BEZOUŠKOVI (1941), ROZTOMILÉM ČLOVĚKU (1941) s Oldřichem Novým a Natašou Gollovou.