Antonín Kachlík (1923 - 2022)

Již jako gymnazista inklinoval k levicové politice a vstoupil do Komunistické strany, po maturitě byl totálně nasazen v Německu, odkud utekl v roce 1943 a pracoval v odboji. Po válce krátce pracoval na ministerstvu informací, zároveň v letech 1945-1946 studoval na Vysoké škole politoligické, odkud v roce 1946 přešel na FAMU a vystudoval zde obor režie. V letech 1950-1956 pak působil jako režisér a dramaturg v Divadle pracujících ve Zlíně, v roce 1956 začal pracovat jako pomocný režisér na Barrandově, od roku 1960 byl samostatným režisérem. V letech 1971-1992 byl profesorem na katedře režie na FAMU.

Společenskou angažovaností se vyznačovaly také filmy s venkovskou tématikou, nepříliš zdařilý byl i pokus o zfilmování románu Vladimíra Párala (RADOST AŽ DO RÁNA, 1978). Dodnes zapadly také další filmy z 80. let, jimž k zapomnění navíc pomáhá účast méně známých herců. Poslední prací Antonína Kachlíka byla pohádka O ZATOULANÉ PRINCEZNĚ (1987), která vznikla jako zakázka ke 100. výročí narození Josefa Lady.

Uměleckou dráhu Antonína Kachlíka v návaznosti na jeho politické angažování a společensky protežované filmy doprovázela také řada vyznamenání. Získal vyznamenání Za vynikajicí práci, Řád práce, byl také laureátem státní ceny Klementa Gottwalda a v roce 1976 byl jmenován zasloužilým umělcem. Další vyznamenání navazovala na jeho činnost v odboji, mj. byl předsedou Svazu bojovníků za svobodu a členem Svazu totálně nasazených. K tématice totálního nasazení natočil také dokumentární film Co bylo totální nasazení, který byl oceněn na festivalu krátkých filmů v Oberhausenu.

S manželkou Květoslavou, rozenou Houdlovou, má jednu dceru.