Štěpánka Haničincová (1931 - 1999)

Štěpánka Haničincová se narodila 30. září 1931 v Kvíčovicích jako Štěpánka Hubáčková. Své jméno získala po prvním sňatku s hercem Petrem Haničincem (1930 – 2007). Později byla ještě dvakrát vdaná za režiséra Jana Valáška st. (1926 – 1968), s nímž měla syna Jana Valáška ml. (*1958) a od roku 1971 za herce Jana Přeučila (*1937). Z prvních dvou manželství měla dceru a syna. Dětství neměla malá Štěpánka příliš radostné a bylo zatíženo těžkými rodinnými poměry a bohužel i několika tragédiemi.

Stala se hlavní hvězdou a vypravěčkou oblíbených dětských večerníčků ROZMARÝNEK (1953), KLUK A KOMETA (1964), POHÁDKY NA PŘÁNÍ, KUŤÁSEK A KUTILKA a pořadů a pohádek (VLAŠTOVKA, HRAČKY NAŠÍ KAČKY, ŠTĚPÁNČINY KORÁLKY, POHÁDKY Z TISÍCE A JEDNÉ NOCI, BUDULÍNEK A MANDELINKA či BEZVOUSÁK A PRINCEZNA KAMILA). Sama byla dramaturgyní večerníčků, např. POHÁDKY NA PŘÁNÍ, NA NÁVŠTĚVĚ U SPEJBLA A HURVÍNKA, ZNOVU U SPEJBLA A HURVÍNKA i pohádek ZLATÁ PŘADLENA (1975), O VELKÉM NOSU (1983) či O CHAMTIVÉM STRAŠIDLE (1985) a spoluscenáristkou (AHMED A HAZAR).

Největší popularitu ji však přineslo moderování zábavných dětských pořadů MALÝ TELEVIZNÍ KABARET (1977) a STUDIO KAMARÁD. Často vystupovala s oblíbenými loutkami Čertíkem Bertíkem, medvídkem Emánkem, Kačenkou nebo Kuťáskem a Kutilkou. Řada těchto výstupů (např. z MALÉHO TELEVIZNÍHO KABARETU) vyšla na gramofonových deskách a kazetách. Byla rovněž vyhledávanou rozhlasovou herečkou, vypravěčkou a autorkou dramatizací pohádek („Se Štěpánkou za pohádkou“, „O neposlušných kůzlátkách“, „Budulínek a Mandelinka“ nebo „Hastrmanní princeznička“).

V 50. letech se díky svému druhému manželovi Janu Valáškovi dostala i do československé hrané kinematografie. V jeho studentském filmu V ULICI JE STARÝ KRÁM (1955) byla studentkou Mirkou Jelínkovou, v dětské komedii KOUZELNÝ DEN (1960) učitelkou. Mj. si zahrála učitelku v mateřské školce ve Vošmikově dětské HONZÍKOVĚ CESTĚ (1956), jež byla natočena podle oblíbené dětské knížky Bohumila Říhy. Ve filmu se zjevila naposledy v krátkém absolventském snímku studenta FAMU Jaromíra Borka GAMBIT (1964) a v krátké hrané mystifikaci POD PRAHEM (1999) Martina Krejčího.