Lianella Carell (1927 - 2000)

Lianella Carell nikdy profesionální herečkou nebyla, živila se především žurnalistikou, ale díky účasti v jednom z přelomových děl poválečné italské kinematografie se zhruba na deset let stala vyhledávanou představitelkou osudem zkoušených žen. Narodila se v Římě a po druhé světové válce se prosadila jako novinářka, působila též v rozhlase a psala skeče a komentáře k různým pořadům. V roce 1948 se při jednom pracovním setkání poznala s Vittoriem de Sicou, který právě hledal vhodnou herečku pro chystaný film ZLODĚJI KOL (Ladri di biciclette, 1948). Po kamerových zkouškách roli dostala a její přesvědčivý výkon v úloze manželky hlavního hrdiny se stal jedním z kladů tohoto zásadního díla italského neorealismu.

Po několika vedlejších rolích uzavřela Lianella Carell dráhu filmové herečky koncem padesátých let, naposledy se objevila v německo-italské válečné komedii DĚLOVÁ SERENÁDA (Pezzo, capopezzo e capitano, 1958), v níž se opět setkala s Vittoriem de Sicou. Poté se vrátila k profesi spisovatelky a novinářky, užší spolupráci navázala s televizí, pro niž psala průvodní texty k estrádám, prosadila se též coby autorka rozhlasových her. S filmem spolupracovala již jen výjimečně, podílela se ale na několika úspěšných scénářích, většinou jako spoluautorka s mnoha dalšími. Takto je podepsána například pod úspěšnou komedií JÁ, JÁ, JÁ… A TI DRUZÍ (Io, io, io… e gli altri, 1966), naposledy pracovala na scénáři k filmu HŘÍCHY V RODINĚ (Peccati in famiglia, 1975).

S televizí a rozhlasem spolupracovala Lianella Carell až do devadesátých let, zemřela v Římě 22. prosince 2000 ve věku 73 let.