Jan Sviták (1893 - 1945)

Režisér, herec a scenárista Jan Sviták se narodil 27. prosince 1895 v Plzni jako Jan Evangelista Václav Sviták do rodiny úředníka Škodovky. Jako mladík odešel z domova a vystudoval námořní školu v Pule. Za světové války sloužil na ponorce v rakouském válečném loďstvu. Po válce se nechal zlákat k divadlu, vystupoval v divadlech v Olomouci, Ostravě, Bratislavě a pohostinsky na scénách pražského Národního divadla („Pygmalion“ a „Irena“) a Vinohradského divadla za vedení Jaroslava Kvapila. Řádné angažmá přijal jako přední herec Divadla Vlasty Buriana, kde přistoupil i divadelní režii. Z bývalého manželství měl syna Milana Svitáka. Podle vzpomínek pamětníků byl Sviták příjemný, vtipný a veselý člověk.

Na popud režiséra a herce Josefa Rovenského začal režírovat. Jeho režisérským debutem se stal dobrodružný film ŠTVANÍ LIDÉ (1933). Natočil celkem šestnáct filmů, točil většinou různá melodramata a sentimentální snímky (ŽIVOT VOJENSKÝ, ŽIVOT VESELÝ, DOKUD MÁŠ MAMINKU, ANITA V RÁJI, DIVOCH, ROZVOD PANÍ EVY či SRDCE V CELOFÁNU).

Nejúspěšnější byly filmy GRANDHOTEL NEVADA (1934) s Lídou Baarovou a Otomarem Korbelářem, POSLEDNÍ PODSKALÁK (1940) a (jeho poslední film v české kinematografii) komedie s Vlastou Burianem PŘEDNOSTA STANICE (1941), která je jeho nejlepším filmem. U filmu ŘEKA (1933) si vyzkoušel rovněž producentskou práci. Ke svému režisérskému debutu si naspal i scénář (napsal ho také k německé verzi filmu DIVOCH).

Jan Sviták režíroval v roce 1937 vůbec první film natočený v nových ateliérech Fojafilmu v Radlicích (jednalo se o melodrama SRDCE NA KOLEJÍCH). Po natočení filmu byl Sviták jmenován technickým ředitelem radlických ateliérů Foja. Proto svoji tvůrčí činnost omezil a na začátku čtyřicátých let úplně ukončil. Za druhé světové války vedl Filmový klub v pražském paláci Lucerna, šéfem cenzurního filmového úřadu Filmprüfstelle a byl pracovníkem Českomoravského filmového ústředí. Díky svým vysokým funkcím se neubránil těsnému styku s nacistickými okupanty.