Rani Mukherjee 46 let

“Jsem tady abych hrála, bavila a dělala dobré filmy...“

Rani Mukerdží žije v Bombaji, mluví plynně čtyřmi jazyky, získala desítky ocenění: do roku 2009 šestinásobná držitelka herecké ceny Filmfare (indická obdoba Oskara) a čtyřnásobná co se týká cen IIFA (Mezinárodní indické filmové akademie). Do roku 2006 její filmy vydělaly přes pět miliard rupií. Jako svůj koníček uvádí tanec (cvičí se v Odissi, jedné z osmi základních forem indického tance), oblíbeným jídlem je ryba od maminky a milovaným dárkem diamantový prsten od otce. Jejím oblíbeným filmem je TITANIC (1997) a píseň “My Heart Will Go On“. Nepije studené nápoje.

Studovala střední školu Maneckji Cooper v Juhu a vysokou Mithibai College v Bombaji. Po malém cameu ve filmu svého otce z roku 1992 herecky debutovala v rodinném dramatu RAJA KI AAYEGI BARAAT (1997). Jako představitelka znásilněné oběti zaujala, film však kasovně propadl a ona se vrátila na školu. Za dva roky byla před kamerou znova: režisérský debut Karana Johara KUCH KUCH HOTA HAI (1998) s Shahrukhem Khanem a Kajol se stal trhákem a Rani se dočkala první ceny Filmfare pro "nejlepší herečku ve vedlejší roli". Režiséři ji začali brát vážně. Stojí za zmínku, že Johar zprvu uvažoval o jejím předabování a Rani mu zpočátku dávala za pravdu. Zapracovala však na své výslovnosti a dnes, jak tvrdí, je se svým projevem spokojena.

Zpívala v té době v několika filmech, s výjimkou BADAL však většina propadla a její čas měl teprve přijít. V roce 2001 zazářila vedle Salmana Khana a Preity Zinty v romantickém dramatu CHORI CHORI CHUPKE CHUPKE Abbase Mustana. Rani v něm hraje ženu, která není po potratu schopna otěhotnět a najímá si proto "náhradní matku". Vedle Viveka Oberoie zazářila v SAATHIYA (2002), úspěšném u kritiky i diváků. Za roli medičky, která bojuje s faktem, že má být jako mladá provdána, získala cenu kritiky za “nejlepší herecký výkon“ a nominaci na cenu Filmfare pro “nejlepší herečku“.