Vojtěch Trapl (1917 - 1998)

Vojtěch Trapl se narodil 11. května 1917 v Příbrami do rodiny profesora na gymnáziu Stanislava Trapla. Roku 1935 odmaturoval na příbramském Klasickém gymnáziu, hned začal studovat práva na Univerzitě Karlově, čehož musel nechat po uzavření vysokých škol nacisty v roce 1939 (po osvobození si přesto doktorát dodělal a získal titul JUDr.). V letech 1939 – 1945 pracoval v Pražské úvěrní bance a poprvé přišel do styku s filmem jako zaměstnanec barrandovské výrobny Prag – Film. Za války se mj. zapojil do odbojové skupiny Předvoj (to mu ale nezabránilo, aby po skončení války psal udání i na Miloše Havla).

Na začátku 70. let vytušil svoji příležitost a s vervou se zapojil do nově se utvářející normalizační kinematografie. Scenáristicky se Trapl podílel na Spartakiádách (1961 – 1975). Využil se jako vedoucí dramaturgické skupiny Filmového studia Barrandov (1970 – 1972) a do odchodu na penzi jako pedagog – mimořádný profesor na Fakultě žurnalistiky Univerzity Karlovy (1972 – 1976) a na FAMU (1976 – 1989).

Už od mládí byl levicově orientovaný a jako přesvědčený komunista psal od 70. let politicky zprofanové a schematické divadelní hry („Ananké“ 1972, „Tobě hrana zvonit nebude“ 1973, „Všechno rozhodně na svatbě“ 1973, „Novosvětská“ 1976, „Komu zahrát sólo…“ 1976, „Kytička pro panenku“ 1977, „Neodvolám“ 1987, „Ztracený syn 1987“), romány („Brána, kterou procházíme…“ 1976, „Velké přání“ 1983, „Kronika jitřního času“ 1987), libreta („Svatba na oko“ 1978) aj. Přispíval do periodik.

Ovšem své tvůrčí ambice věnoval i režii (i když s absencí jakéhokoliv talentu), nejdříve v krátkometrážní tvorbě. Jako scenárista, autor a režisér se Trapl podepsal u řady krátkých, osvětových, instruktážních a agitačních snímků (POSELSTVÍ MÍRU, PETR BRANDL – MALÍŘ SVĚTLA V DOBĚ TEMNA, VÝROBA OCELOVÝCH TRUBEK, SÍLA DOSTŘEDIVÁ A ODSTŘEDIVÁ, ŽIVOT V KOVECH, POHYBY ZEMĚ a nebo STAVBA A FUNKCE TĚLA SAVCE).