Otakar Vávra (1911 - 2011)

Otakar Vávra se narodil 28. února 1911 v Hradci Králové. V Brně odmaturoval na reálce (1928) a začal studovat architekturu v Brně a v Praze. Studia však nedokončil a začal se věnovat naplno filmu, který ho přitahoval, společně s divadlem, již od dětství. Již v Brně a pak v Praze psal filmové kritiky (v té době byl příslušník Levé fronty). Jeho bratr byl spisovatel a cestovatel Jaroslav Raimund Vávra (1902 – 1990).

Od začátku třicátých let psal z existenčních důvodů scénáře (často s někým ve spolupráci) i náměty. Napsal např. scénáře k málo uměleckým filmům (ZE SVĚTA LESNÍCH SAMOT, VDAVKY NANYNKY KULICHOVY, BEZDĚTNÁ, ULIČNICE nebo BOTOSTROJ), ale také k významným dílům z třicátých let (SVÍTÁNÍ, MARYŠA, JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ, TŘI MUŽI VE SNĚHU, ULIČKA V RÁJI, MRAVNOST NADE VŠE, HLÍDAČ Č. 47 či JEJÍ PASTORKYNĚ). Později psal scénáře a náměty výhradně jen ke svým režírovaným snímkům (PANENSTVÍ, PŘEDTUCHA, KRAKATIT, JAN ŽIŽKA, JAN HUS, PROTI VŠEM, OBČAN BRYCH, ROMANCE PRO KŘÍDLOVKU, DNY ZRADY, SOKOLOVO, KOMEDIANT aj.).

Vávrovým hlavním cílem byla filmová režie, ke které se dostal ve spolupráci s Hugo Haasem při komedii VELBLOUD UCHEM JEHLY (1936). Jako samostatný režisér se uvedl dramatem podle Aloise Jiráska FILOSOFSKÁ HISTORIE (1937). Ještě tentýž rok převzal režii po zemřelém Josefu Rovenském (dřív si ale přepsal scénář a přeobsadil některé role) u filmu PANENSTVÍ (1937) podle románu Marie Majerové.

Již svými debuty naznačil kam jeho tvorba a cíle spějí. Vávra se vždy snažil o plnohodnotné a umělecké dílo. Nejčastěji adaptoval díla (novely, romány, divadelní hry) našich velkých literátů (Jirásek, Čapek, Čapek – Chod, Winter, Hrubín, Kratochvíl a další). Spoléhal na herecké výkony, a proto si nejčastěji vybíral kvalitní a dobré herce z Národního divadla (Štěpánek, Smolík, Deyl, Rašilov, Řepa, Šejbalová, Baldová, Matulová, Roland, Pačová, Boháč, Dostal, Rubík, Smolíková, Vášová, Záhorský, Dostalová, Pešek, Vydra, Karen, Vojta, Průcha, Brzková, Nasková, Waleská a desítky dalších) a dalších pražských divadel, například Vinohradské (Korbelář, Martin, Nový, Rýdlová, Šlemrová, Hilmar, Nezval, Štěpničková, Gollová, Hanzlík). Obsazoval i velké ženské hvězdy (Mandlová, Baarová, Langová, Dítětová a Vítová).