Tomáš Vorel st. 66 let

Tomáš Vorel, dnes již známý režisér, musel do dnešního stadia svého uměleckého vývoje projít dlouhou cestu, tak říkajíc pěkně od Sklepa, přes technické prostředí stavební fakulty, skrze Kouř, přes Kamenný Most, Cestou z města až k zatím poslednímu Skřítkovi. Ale všechno pěkně po pořádku.

Později pracoval v Československé televizi jako asistent produkce a následně ve filmovém studiu Barrandov jako asistent režie. Tam se roku 1981 podílel na snímku o židovské dívce toužící po odpíraném vzdělání, Yentl, režírovaném Barbrou Streisandovou. V témže roce také spolupracuje na filmu The Howling pod taktovkou Joa Danta.

V roce 1982 byl Tomáš Vorel přijat na pražskou FAMU, obor hraná režie, a přestoupil tak velmi atypicky ze studia stavební fakulty na film. Tento přestup ale přinesl hned v prvním roce jeho studia ovoce v podobě dobrých studentských filmů Ze života popelnic (snímek zřejmě inspirován jeho účinkováním v divadle Sklep, zachycuje životní cyklus popelnic, přibližuje domnělé problémy těchto „živých“ popelnic a ukazuje jejich absurdní rozhovory) a To můj Láďa, který mu dokonce vynesl první cenu na festivalu FAMU v Praze. O rok později natočil snímky Je dobrá, slaďoučká a Dáreček, za který opět obdržel první cenu na festivalu FAMU. Všechny tyto snímky byly později, po pádu totalitního režimu, odkoupeny Českou televizí pro televizní vysílání.

V roce 1984 spolupracoval jako člen pantomimické skupiny Mimóza na představení Jak se kroutí, které bylo taktéž mimořádně úspěšné. Získalo dvě prvenství, a to na festivalu v Litvínově a v polské Wroclavi, také mu bylo uděleno „zvláštní uznání“ v německém Kornbachu. Vorel se tedy pořád nepouštěl svých divadelních kořenů.