Gaston Modot (1887 - 1970)

Francouzský herec Gaston Modot účinkoval ve filmech bezmála šedesát let a podle některých zdrojů nastřádal na své konto přes 300 rolí, což je dáno především bohatou participací na krátkých snímcích němé éry. Narodil se v Paříži a pocházel z rodiny architekta, vyrůstal na Montmartru, kde se již v mládí setkával s významnými umělci výtvarného zaměření. Sám se snažil prosadit jako malíř a jako autor výtvarných dekorací k filmům se dostal k práci před kamerou. Pod hlavičkou společnosti Gaumont začal v roce 1909 točit filmy a jen do konce první světové války hrál v desítkách krátkých filmů.

Hned v počátku zvukového filmu natočil Gaston Modot několik titulů, které dnes patří do zlatého fondu světové kinematografie, jedná se například o Buňuelův ZLATÝ VĚK (L′age d′or, 1930) nebo Clairův film POD STŘECHAMI PAŘÍŽE (Sous les toits de Paris, 1930), objevil se také ve francouzské verzi Pabstovy ŽEBRÁCKÉ OPERY (L′opéra des quat′sous, 1931). Z pozdější doby je na místě vzpomenout několikerou spolupráci se slavným Jeanem Renoirem (VELKÁ ILUZE – La grande illusion, 1937; PRAVIDLA HRY – La regle du jeu, 1939). Vedle umělecky hodnotných triumfů francouzské meziválečné kinematografie se pochopitelně ale nevyhnul ani účasti v méně kvalitním melodramatickém či komediálním žánru.

Z poválečné Modotovy filmografie opět vynikají práce osvědčených matadorů typu René Claira (MLČETI ZLATO – Le silence est d′or, 1947), znovu pracoval také s Jeanem Renoirem (FRANCOUZSKÝ KANKÁN – The French Cancan, 1954), z režisérů mladší generace to byl Jacques Becker, s nímž Modot natočil například filmy ANTONÍN A ANTONIE (Antoine et Antoinette, 1946) nebo ZLATÁ ČAPKA (La casque d′or, 1951). Pod několik málo filmů se Gaston Modot podepsal i jako scénárista. Poslední položkou v bohaté filmografii Gastona Modota je povídkový film ĎÁBEL A DESATERO (Le diable et les dix commandements, 1962).

Gaston Modot zemřel v Paříži 20. února 1970 ve věku 82 let.