Franco Brusati se v italské kinematografii prosadil jako scenárista, sám také natočil osm vlastních filmů, kromě toho byl autorem řady divadelních her. I když ne všechny jeho filmové práce měly vysoké umělecké hodnoty, vždy nesly pečeť profesionálního přístupu se schopností detailního vykreslení psychologie postav, což se týká jak scénářů, tak později i filmové režie a divadelních her. Brusati pocházel z Milána, studoval v Anglii, v Ženevě pak získal doktorát z politologie, vzdělání nakonec završil studiem práv v rodném Miláně. Tady také začínal jako novinář, v roce 1949 se přestěhoval do Říma, kde brzy našel uplatnění u filmu.
Jako filmový režisér se v mezinárodním měřítku prosadil s komedií CHLÉB A ČOKOLÁDA (Pane e cioccolata, 1973). Peripetie italského imigranta (Nino Manfredi) ve Švýcarsku zabodovaly v udílení domácích cen Italského syndikátu filmových novinářů a Donatellových cen, Brusati si za film odnesl také Stříbrného medvěda z festivalu v Berlíně. Dodejme, že jen v italských kinech vidělo film více než pět miliónů diváků. Zaujal také dalším filmem, příběhem dvou sourozenců, kteří se scházejí v domě svých rodičů, ZAPOMENOUT NA BENÁTKY (Dimenticare Venezia, 1979). Také tento film získal dvě prestižní ceny na domácí půdě a jako nejlepší neanglicky mluvený film byl nominován na Oscara.
V osmdesátých letech představil Brusati poslední dvě divadelní hry a poslední dva filmy. Díky hvězdnému obsazení (Vittorio Gassman, Giancarlo Giannini) dosáhl opět mezinárodního ohlasu s komedií STRÝČEK ZA VŠECHNY PENÍZE (Lo zio indegno, 1989). Dodejme, že Franco Brusati byl také dvakrát členem poroty na prestižních filmových přehlídkách, v roce 1978 na festivalu v Cannes a v roce 1983 v Berlíně. Zemřel v Římě 28. února 1993 ve věku sedmdesáti let na následky leukémie.