Luboš Vraspír (1930 - 2018)

Luboš Vraspír (často uváděn i jako Lubomír Vraspír) se narodil 7. června 1930 v Hradci Králové. Už od patnácti let se nadchl pro divadlo. Ochotnicky se divadlu věnoval už jeho matka v Československém sboru víry. Prvně na divadelním jevišti stanul v první polovině 50. let v trutnovském Krajském oblastním divadle. Roku 1961 absolvoval brněnskou JAMU a už za studií statoval v tamějším Státním divadle.

Kromě svých domovských scén hostoval i na dalších jevištích (Konzervatoř Praha, DISK, Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, Horácké divadlo Jihlava, pardubické Východočeské divadlo a další). Luboš Vraspír byl především charakterním činoherním hercem, jenž přetvářel role ve světovém i domácím repertoáru. Ale své hudební nadání využil jako tenorista i v operetních a operních představeních.

Zpočátku hrál Lucia („Caesar a Kleopatra“), Serebrjakova („Strýček Váňa“), Nezaměstnaného („Balada z hadrů“), Fausta („Faust, Markéta, služka a já“), Slimáka („Ze života hmyzu“), Vaška („Zkrocení zlé ženy“), Donalbaina („Macbeth“), Damona („R. U. R.“), Chevaliera („Fidlovačka“), Michala a Kroužilku („Lucerna“), Fraňka („Maryša“), Asistenta a Ministra propagandy („Bílá nemoc“), Cajuse („Veselé paničky windsorské“) atd.

Od konce 60. let své herectví předváděl v inscenacích „Filip II.“ (Don Juan), „Oldřich a Božena“ (Rada), „Paličova dcera“ (Valenta), „Romeo a Julie“ (Merkucio), „Brouk v hlavě“ (Viktor Emanuel), „Ruy Blas“ (Don Guritan), „Hrátky s čertem“ (Martin Kabát), „Revizor“ (Zemljanika), „Matka Kuráž a její děti“ (Polní kazatel), „Fyzikové“ (Ernesti), „Jana z Arcu“ (Inkvizitor), „Tartuffe“ (Tartuffe), „Strýčkův sen“ (Kníže), „Na jih od Jamajky“ (Ismael), „Prodaná nevěsta“ (Principál), „Zdravý nemocný“ (Argan), „Manon Lescaut“ (Tiberge), „Harold a Maude“ (Kněz), „Radúz a Mahulena“ (Stojmír), „Nikola Šuhaj“ (Velitel četníků), „Na kůži se neumírá“ (Richard Horák), „Polská krev“ (Hrabě Baranski), „Waterloo“ (Corvisart), „Naši furianti“ (Dubský), „Peer Gynt“ (Okola), „Tři mušketýři“ (Richelieu), „Švejk“ (Plukovník), „Lazebník sevillský“ atp.