Vladimír Čech st. (1916 - 1990)

Vladimír Čech starší se narodil 21. září 1916 v ukrajinském Mirhorodu. Ve druhé polovině 30. let se začal poprvé věnovat herectví jako člen divadla v Užhorodě na Podkarpatské Rusi. Další příležitosti a herecké školení poté získával u kočujících divadelních společností. Během nacistické okupace odešel do Prahy, kde začal studovat Státní konzervatoř a zároveň se stal členem Intimního divadla a jeho Studia (1942 – 1945). Po osvobození byl členem Malého Realistického divadla (1945) i Realistického divadla (1945 – 1949) a nakonec Divadla Jiřího Wolkera (1949 – 1959).

Zahrál si například v inscenacích „Příběh opravdového člověka“ (Náčelník štábu), „Děti kapitána Granta“ (Jules Verne), „Kouzelná lampa Aladinova“ (Sultán), „Dantonova smrt“ (Barére), „Oko za oko“ (Camilo), „Dobrodružství Toma Sawyera“ (Soudce), „Koruna cti a slávy“ (Durynk), „Ledový vítr“ (V. I. Sokolov), „ „Do boje, lásko, leť…!“ apod. V letech 1951 – 1958 byl manželem hlasatelky Hedy Čechové (*1928) a jeho synem je herec a moderátor Vladimír Čech mladší (*1951).

Do české kinematografie pronikl jako herec až v 60. letech, kdy pracoval převážně pro rozhlas, a hned na začátku let sedmdesátých se v ní objevil naposledy. V první půlce dekády byl např. mužem v pasáži ve ZLÉM PONDĚLÍ (1960) Milana Vošmika, lékařem v Novákových ZELENÝCH OBZORECH (1962), učitelem v ČERNÉ DYNASTII (1962) Štěpána Skalského, osobním referentem ve Fričově komedii KRÁL KRÁLŮ (1963), otcem Elišky (Aglaia Morávková) v dramatu Ivo Nováka NA LANĚ (1963), ředitelem Janem Čermákem v Lehovcově hrané rekonstrukci MYKOIN PH 510 (1963) a či vedoucím obchodního domu v krimi STRACH (1963) Petra Schulhoffa.

Od poloviny 60. let se objevoval na stříbrném plátně jako herec Jan Faltys v kriminálce Evy Sadkové 5 MILIONŮ SVĚDŮ (1965), kat v komedii HAPPY END (1967) režiséra Oldřicha Lipského a též padesátník v Machově KLECI PRO DVA (1967). A ještě na začátku normalizace se stihl představit jako příznivec Internu v komedii ŽENY V OFSAJDU (1971) Bořivoje Zemana a redaktor Wágner z „Poledního listu“ ve snímku Poláka Juliana Dziedziny BITVA O HEDVIKU (1972).