Peter Watkins 88 let

Watkins studoval původně herectví na Royal Academy of Dramatic Art, ale po skončení vojenské služby v r. 1956 se začal věnovat točení dokumentů a vlastních krátkých filmů. Ve svém prvním dlouhometrážním filmu Culloden z r. 1964, pojednávajícím o porážce jakobitských povstalců britskou armádou v r. 1746, vyvinul techniku filmového vyprávění vycházející z televizní reportáže. Proto také použil zásadně neherce, aby dojem vypadal autenticky. U Cullodenu konkrétně použil způsobu napodobujícího reportáže z Vietnamu. Stejný způsob použil i u filmu War Games z r. 1966, popisujícího následky atomového útoku na Británii. Film získal zvláštní cenu na festivalu v Benátkách a získal i Oscara a ocenění Britské filmové akademie. V r. 1966 natočil s pomocí společnosti Universal film Privilegium, reportáž o fiktivní pěvecké popové hvězdě, která je politickými a náboženskými vůdci zneužita k ovlivnění mládeže. Film propadl u kritiky i diváků a Watkins opustil Británii. V r. 1971 natočil v USA film Punishment Park, dystopii o blízké budoucnosti, kdy se internovaní odpůrci režimu mohou namísto dlouholetého trestu zúčastnit v roli štvané zvěře třídenního honu. Úspěchu u kritiků dosáhl Watkins televizní minisérií Edward Munch natočenou Norsku a Švédsku v r. 1974. V roce 2000 natočil svou dokumentární metodou ve Francii  zatím poslední dílo La Commune (Paris 1871), téměř šestihodinové dokudrama o Pařížské komuně. Peter Watkins je považován za politického provokatéra a s uvedením a financováním svých děl měl časté potíže.