Zdeněk Jirotka (1911 - 2003)

Jméno spisovatele Zdeňka Jirotky je neodmyslitelně spjato s jeho nejslavnější literární prací, humoristickým románem Saturnin. Jirotka se narodil v Ostravě, kde také vyrůstal a začal studovat reálné gymnázim, které ale nedokončil a vyučil se zedníkem, nakonec se mu podařilo odmaturovat na Vyšší průmyslové škole stavitelské v Hradci Králové (1933). Poté vstoupil do armády a jako důstojník pěchoty sloužil do roku 1938 u různých posádek na Moravě a Slovensku (Olomouc, Vyškov, Brno, Košice, Bánská Bystrica).

V letech 1945-1951 působil v redakci Svobodných novin, následující dva roky pak strávil v redakci humoristického týdeníku Dikobraz (1951-1953). Na delší dobu zakotvil v Československém rozhlase (1953-1962), kde postupně vedl redakci humoru a satiry, později redakci pro českou a slovenskou literaturu. Nadále psal povídky, v rozhlase se ve své době těšila popularitě relace Sedmilháři, k níž Jirotka autorsky přispíval. V roce 1962 se vrátil do Dikobrazu, kde potom setrval až do odchodu do penze v roce 1971 a vykonával funkci zástupce šéfredaktora.

Se světem filmu přišel Jirotka do kontaktu nejen jako autor námětu, ale i coby herec epizodních rolí. V šedesátých letech se v menších úlohách objevil ve dvou filmech (SEDM ZABITÝCH, 1965; PŘEHLÍDCE VELÍM JÁ, 1969). Po jeho literární práci sáhli filmaři překvapivě nejprve v Polsku, kde Tadeusz Chmielewski převedl na filmové plátno román Muž se psem (WALET PIKOWY, 1960). Povídku VĚŠTEC (1963) natočil Ladislav Rychman jako krátký film s Oldřichem Novým v hlavní roli.

Koncem šedesátých let se dočkal obnoveného vydání jak Saturnin, tak i Muž se psem (rozšířený o několik dalších povídek). Po problémech spojených s rokem 1968 a nuceném odchodu do penze nesměl Zdeněk Jirotka v 70. a 80. letech publikovat. Ke zfilmování jeho nejslavnějšího díla tak mohlo dojít až po roce 1989. Zdánlivě nezfilmovatelný SATURNIN se dočkal filmové a pro televizi i rozšířené seriálové podoby v roce 1994 v režii Jiřího Věrčáka a s Oldřichem Víznerem v hlavní roli.