Maja Komorowska 86 let

"Nejdůležitější je trvalá snaha. To slovo mám nejraději. Život přináší různé chvíle, ale člověk se musí neustále snažit." (gazeta.pl, březen 2011)

Za počátek filmové kariéry Maji Komorowské se pokládá role frivolní Belly v dramatu RODINNÝ ŽIVOT (1970) Krzysztofa Zanussiho. Rok nato natočila se Zanussim ZA STĚNOU (1971, Za ścianą), kde ztvárnila naopak zakomplexovanou a frustrovanou vědkyni Annu. Obě role získaly ceny na domácích i zahraničních festivalech (nejlepší herečka na MFF v Sanremu za roli Anny) a zakrátko se stala Zanussiho oblíbenou herečkou; několik scénářů psal přímo s myšlenkou na ni a spolu vytvořili filmy, které dnes patří mezi polskou klasiku. V roce 1972 odešla do varšavského divadla Teatr Współczesny, ve kterém působí dodnes. Ve Varšavě vystupovala pohostinsky na řadě scén (Stara Prochownia, Scena Prezentacje, Teatr Dramatyczny).

Po shlédnutí ZA STĚNOU nabídnul Andrzej Wajda herečce roli Rachel ve své adaptaci divadelní hry VESELKA (1973), Komorowská však byla názoru, že by se pro ni lépe hodila Ewa Demarczyk. Za tuto vedlejší roli byla nakonec oceněna Zlatým hroznem (Złote Grono) na Lubuském filmovém létě. Role účetní Marty Siemińské v dramatu ČTVRTLETNÍ BILANCE (1975) jí zase vynesla cenu pro nejlepší herečku na filmovém festivalu v Gdyni (FPFF). Zahrála si v road movie BUDAPEŠŤSKÉ POVÍDKY (1976) Istvána Szabó.

Vidět jim můžeme v na Oskara nominovaných Wajdových snímcích SLEČNY Z VLČÍ (1979) a ČLOVĚK ZE ŽELEZA (1981). Pokračovala ve spolupráci se Zanussim: SPIRÁLA (1978), KONTRAKT (1980), POKUŠENÍ (1982), ROK KLIDNÉHO SLUNCE (1984) oceněný Zlatým lvem na Benátském filmovém festivale. Od roku 1982 vyučuje ve Varšavské divadelní akademii. V 80ých letech se objevila v pouhých pěti představeních (např. "Tři sestry" A.P.Čechova, "Locika a libeček" Petera Shaffera - za roli v posledně jmenovaném obdržela mj. hlavní cenu na 30. Divadelních setkáních v Kališi).