La Jana (1905 - 1940)

La Jana, občanským jménem Henriette Margarethe Hiebel, rozená Niederauer, byla německá tanečnice a herečka.

Jako její první film uvádějí filmografie snímek z roku 1925 WEGE ZU KRAFT UND SCHÖNHEIT. Němý, 100 minutový, propagující sport, cvičení a zdravý životní styl byl na svou dobu velmi odvážným snímkem. Na konci 17 minuty po titulku: „Harmonické proporce těla, byly ideálem starověkého Řecka.", přichází na scénu tři herečky a svléknou se. Poprvé ale stála před kamerou již v roce 1920. Vedle Hanse Alberse a Karin Swanström začala natáčet švédský film UM SEINE EHRE (1928).

V roce 1926 se La Jana zasnubuje s německo-rakouským hercem a divadelním režisérem Ulrichem Bettacem. Jejich vztah se po čase rozpadá. V roce 1930 hraje ve svém prvním zvukovém filmu DIE WARSCHAUER ZITADELLE. Jednalo se o revoluční, v Polsku se odehrávající drama. Její role ve filmu jsou však vedlejší, převážně role filmových tanečnic. La Jana zůstává nadále věrná revuím, kde zažívá bouřlivý úspěch. Roku 1933 vystupuje ve Stockholmu, o rok později v Londýně. Účinkuje v pořadech „Shows An und Aus", „Casanova" a „Die schöne Helena". Po uvedení revue „Casanova", kde učinkovala polonahá se stala v Berlíně „události dne". Německý tisk psal: „...vystoupení La Jany sledovalo s úžasem 590 platících diváků a její kostým." V jejím bytě ji pravidelně navštěvuje korunní princ Wilhelm von Preußen. Veřejným tajemstvím nebyl ani její vztah k operní hvězdě Michaelu Bohnenovi, či říšskému ministrovi Josephu Goebbelsovi. Její devatenáctý film z roku 1937 TRUXA (TRUXŮV ZÁHADNÝ PŘÍPAD) ji vynesl mezi německé filmové hvězdy a přinesl světovou slávu napříč kontinenty. Od tohoto okamžiku natáčela každý rok jeden, nebo více filmů. Představovala v nich z velké většiny exoticky, obrazu „árijské ženy" neodpovídající typy.

V roce 1937 odjíždí s filmovým štábem režiséra a producenta Richarda Eichberga do Indie. V Udajpůru a Maisúru natáčí během tří měsíců exteriéry k dvojdílnému dobrodružnému filmu DER TIGER VON ESCHNAPUR (TYGR Z EŠNAPURU, 1938) a DAS INDISCHE GRABMAL (INDICKÝ HROB, 1938). Hrála druhou hlavní roli vedle (dnes téměř neznámé) Kitty Jantzenové. Část dotáček se realizovala v Rüdersdorfu u Berlína. Pro interiéry byly vybrány filmové ateliéry v Berlin-Johannisthalu, kde byl postaven „indický pohádkový svět". Zajímavou historkou z natáčení byl osmimetrový skok Seppa Rista, hrajícího milence La Jany. Herec po dopadu do vody narazil na velkou vodní želvou, která jak velmi sarkasticky podotkl anglický tisk: „byla právě doma". Než jej stihli zachránit, napil se vody. Později byl hospitalizován s život ohrožujícími průjmy v bombajské nemocnici. Jeho roli převzal Gustav Diessl. O další rozruch se postaral Alexander Golling, hrajícího prince Raminagiho. Šestnáct dní chodil z maskérny na plac poctivě nalíčen, v turbanu a těsné uniformě. Sedmnáctý den měl vedra plné zuby. O přestávce sundal turban a ...... mezi přihlížejícími vesničany vypukly tříhodinové náboženské nepokoje. Poprvé v životě viděli blonďatého Inda. Film měl obrovský úspěch. Promítal se i po ukončení druhé světové válce. Byl zkrácen a uváděn pod novým názvem INDISCHE RACHE. Další pozornost na sebe strhla rolí Silvie Castellani ve filmu MENSCHEN VOM VARIETÉ (LIDÉ Z VARIETÉ, 1939).