Stéphane Audran (1932 - 2018)

Francouzská herečka Stéphane Audran, vlastním jménem Colette Suzanne Jeannine Dechaville, se narodila ve Versailles u Paříže 2. listopadu 1932. Pocházela z učitelské rodiny a učit bylo také jejím původním záměrem. Po studiích na vysoké škole absolvovala dramatické kurzy u Charlese Dullina a Michela Vitolda, navštěvovala také slavnou hereckou školu René Simona. Jako profesionální herečka nastoupila v roce 1955 do Théâtre Noctambules, ale nedlouho poté se dominantní v její práci stal film. Mezitím se také poprvé provdala a jejím manželem se stal herec Jean-Louis Trintignant (*1930).

Stéphane Audran dokonale splňovala Chabrolovy představy o typu snobských žen z vyšší společnosti, které byly v každém filmu nějakým způsobem spojeny s vraždou, a jejich psychologické portréty přesvědčivě ztvárňovala na filmovém plátně. K těmto typům rolí postupně dospěla až na přelomu 60. a 70. let s druhým uměleckým vzepětím Claude Chabrola a tehdy také její kariéra začala dostahovat mezinárodního významu. Prvního výrazného úspěchu se dočkala jednou z hlavních rolí v provokativním filmu LESBIČKY (Les biches, 1968), za který byla oceněna Stříbrným medvědem na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. Následovala cena města San Sebastian na dalším festivalu za roli učitelky v dramatu ŘEZNÍK (Le boucher, 1970). Triumfem byl pak rok 1974, kdy získala cenu BAFTA (Britská filmová a televizní akademie) za nejlepší herecký výkon ve filmech TĚSNĚ PŘED NOCÍ (Juste avant la nuit, 1972) a NENÁPADNÝ PŮVAB BURŽOAZIE (Le charme discret de la bourgeoise, 1972); druhý ze jmenovaných filmů byl dílem slavného Luise Buñuela. Za vedlejší roli v kriminálním dramatu VIOLETTE NOZIÈRE (1978) natočeném podle skutečného justičního případu získala francouzského Cézara; na stejnou cenu byla pak nominována ještě třikrát v 80. letech.

V roce 1980 se Audran rozvedla s Chabrolem, pracovně ale nadále zůstali spjati a natočili spolu ještě několik filmů. Jejich spolupráce skončila až s filmem BETTY (1992). Poměrně bohatou spolupráci navázala již v 70. letech s řadou dalších režisérů, namátkou jmenujme slavná jména jako Georges Lautner, Philippe de Broca nebo Bertrand Tavernier, žádný z nich ale nedal herečce tak velkou a výraznou příležitost jako Claude Chabrol. Jako výjimku můžeme uvést historické drama BABETTINA HOSTINA (Babettes gaestebud, 1987) dánského režiséra Gabriela Axela. Za tento film získala Audran ocenění od společností filmových kritiků v Itálii a Velké Británii, zatímco opětovná nominace na cenu BAFTA zůstala tentokrát neproměněna.

Od 70. let spolupracuje Stéphane Audran také s televizí, hrála v řadě televizních seriálů, několikrát se pokusila prosadit také v zahraničí, tady však již takový úspěch neměla. Zhruba od počátku devadesátých let ve své práci značně polevuje, nadále ale natáčí. Zatím naposledy se objevila ve filmu DÍVKA Z MONAKA (La fille de Monaco, 2008).