František Kreuzmann se narodil 11. října 1895 v Plzni. Narodil se do herecké rodiny: jeho otcem byl známý herec Adolf Kreuzmann (1855 – 1939) a také sestra Anna Kreuzmannová (1899 – 1994) byla herečka. Kreuzmannova dcera Alena Kreuzmannová (1929 – 1993) zdědila po otci herecké buňky a proslavila se jak na divadelních prknech, tak v malých rolích ve filmu, televizi a dabingu. V rodinné tradici rovněž pokračuje Kreuzmannův vnuk František Kreuzmann ml. (* 1963). Po skončení studií studoval Kreuzmann nejprve soukromě herectví u samotného slavného herce Vendelína Budila.
Ze začátku byl Kreuzmann ovlivněn hlavně komediantstvím svého otce a realistickým uměním a úsilím o přesné a přesvědčivé ztvárnění postav Vendelína Budila. V Plzni a ještě Brně hrál i v operetě a zpíval v opeře (principál v „Prodané nevěstě“ atd.). Ačkoli se to málo ví, byl i skvělým zpěvákem, což dokazuje množství gramofonových desek, které v letech 1923 – 1932 nazpíval. Skvěle ovládal pohyb, lehkost, švih a tanec. Svoji fyzickou kondici si udržoval rovněž i sportem (hrál kopanou). V mládí hrál zejména komické a milovnické role v konverzačních hrách. Záhy se stal představitelem charakterních postav komického i tragického ladění.
Často byl obsazován do záporných postav, které se snažil odlišovat různými výrazovými prostředky. Skvěle ztvárňoval nesympatické postavy, různé intrikány, skrblíky, ramenáře, bařtipány, měšťáky, lidi ponížené, utlačené, pokřivené, jejichž víra v něco dobrého a jistého se proměnila v chladně necitelnou předpojatost. Výjimečně získal komickou roli. Jeho komického talentu však režiséři moc nevyužívali. Často se uplatnil v antických („Lišák Pseudolus“), staročeských („Lucerna“), Molièrových („Tartuffe“), Shakespearových („Othello“) i v moderních hrách („Bratři Karamazovi“, „Komik“). Do postavy pronikal s psychologickým zaujetím a s citem pro žánrové odstíny a pro její realistické zaujetí.
Ve filmu hrál poprvé s kolegy z Vinohradského divadla v malé roli surového dělníka Jadrného v němém dramatu ROMÁN HLOUPÉHO HONZY (1926) Františka Hlavatého. Ke konci němé éry se k filmu vrátil ve slavném Junghansově dramatu TAKOVÝ JE ŽIVOT (1929) sehrál ředitele salonu krásy.