Ludvík Aškenazy (1921 - 1986)

Český spisovatel, novinář, dramatik a scenárista. Jeho manželkou byla dcera německého spisovatele Heinricha Manna, Leonie. Jeho syny jsou režisér Jindřich Mann a filmař Ludvík Mann.

Po 2. sv. válce pracuje jako reportér a zahraničně politický komentátor v Československém rozhlase Praha v cizojazyčném vysílání, publikuje v kulturně zaměřených časopisech (Literární noviny,…). Jako zahraniční reportér hodně cestuje (např. Polsko, NDR, USA, Indie, Japonsko, Itálie). Působí také jako válečný zpravodaj v Izraeli. Koncem 50. let se stává spisovatelem z povolání: píše prózy i básně, reportáže, rozhlasové a divadelní hry -nejznámější je ovšem jeho literární tvorba pro děti (DĚTSKÉ ETUDY, PUTOVÁNÍ ZA ŠVESTKOVOU VŮNÍ,…). Jeho knihy pro děti vyšly v řadě překladů (Finsko, Izrael, Maďarsko, Jižní Afrika,…), rozhlasové hry byly uvedeny např. ve Velké Britanii, Kanadě a Skandinávii. Za hru BYLO TO NA VÁŠ ÚČET (1964) získal cenu italského rozhlasu a televize Prix Italia. Jeho literární tvorba posloužila jako námět k několika filmům – asi nejznámější je český tv. film PRAVDIVÝ PŘÍBĚH ANTONIE PAŘÍZKOVÉ, LEHKÉ HOLKY S DOBRÝM SRDCEM (1999, r. Jindřich Mann).

Je autorem scénářů k povídkovým filmům HRY A SNY (1958, r. Milan Vošmik, námět dodatečně zpracoval v povídce z knihy MILENCI Z BEDNY) a MÁJOVÉ HVĚZDY (1959, r. Stanislav Rostockij, podle vlastních povídek z knihy KVĚTNOVÉ HVĚZDY), dále k psychologickým dramatům MŮJ PŘÍTEL FABIÁN (1953, podle vlastní povídky DVA GÁBOŘI, r. Jiří Weiss), TAM NA KONEČNÉ (1957, r. Ján Kadár a Elmar Klos) a NOČNÍ HOST (1961, podle vlastní divadelní hry HOST, r. Otakar Vávra). Nejvýznamnějším scenáristickým počinem L. Aškenazyho je scénář k mezinárodně úspěšnému snímku KŘIK (1963, r. Jaromil Jireš). Jeho posledním realizovaným scénářem v České republice je scénář tv. filmu REKVIEM ZA KOUZELNOU FLÉTNU (1968, r. Václav Kašlík - původně určeno pro druhý Kašlíkův program pro Laternu magiku). V Národním filmovém archivu jsou uloženy tři Aškenazyho nerealizované scénáře: NA JEDNÉ LODI (1948, společně s Vladimírem Valentou – drama se odehrává v roce 1946 na české lodi plující do Hamburku), MY TŘI SE NEROZEJDEM (1958, společně s Arnoštem Lustigem, použity motivy Oldřicha Kautského, režírovat měl Vojtěch Jasný, drama tří přátel - židovského muže, české ženy a německého letce - za 2. sv. války) a RAJČE MATYLDA (1963, společně s Věrou Chytilovou a Jiřím Menzelem, předlohou byly dopisy, které V. Chytilové posílala kamarádka Helga Čočková, když byla vyloučena z DAMU těsně před absolutoriem - rok a půl pracovala v Pozemních stavbách v Ostravě a teprve poté jí bylo umožněno školu dokončit).

V roce 1968, po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa, emigruje L. Aškenazy s rodinou do západoněmeckého Mnichova. Odtud se koncem 70. let stěhuje do severoitalského Bolzana, kde v roce 1986 po dlouhé nemoci umírá. I v zahraničí pokračuje ve své literární činnosti – píše však německy. V roce 1977 získává Cenu za dětskou literatutu (Deutscher Jugendliteraturpreis) za sbírku pohádek WO DIE FUECHSE BLOCKFLOETE SPIELEN . Podle jeho scénářů vzniká několik televizních filmů: středometrážní snímek DER KIOSK - EINE KOMÖDIE ZUM WEINEN (1970, podle vlastní rozhlasové hry DER KIOSK, režie Frank Guthke), GALGENTONI (1972, podle E. E. Kische, r. Michael Kehlmann), DES PUDELS KERN (1975, r. Vojtěch Jasný), středometrážní snímek WEIHNACHTSPOST FÜR JAKOB (1981) a film DER POLTERGEIST (1981), který režíroval syn L. Aškenazyho, Jindřich Mann, a samotný Aškenazy si v něm i zahrál. Jako herec účinkoval také v několika dalších nepříliš známých západoněmeckých televizních filmech.