Spisovatel Arnošt Lustig se narodil 21. prosince 1926 v pražské Libni do rodiny maloobchodníka. Kvůli svému židovskému původu musel odejít z měšťanky, vyučil se krejčím a pracoval v ozdobnické dílně. Následně byl zavlečen do terezínského ghetta (1942 – 1944) a poté do Osvětimi a Buchenwaldu (1944 až 1945).
Dále byl reportérem a režisérem Československého rozhlasu (1950 – 1958), odbyl si základní vojenskou prezenční službu (1952 – 1953), vedoucím kulturní redakce „Mladého světa“ (1959 – 1961) a scenáristou Filmového studia Barrandov (1961 – 1968). Po sovětské invazi emigroval přes Itálii do Izraele (1968 až 1969), jako filmový scenárista do Jugoslávie (1969 – 1970) a roku 1970 do USA.
Zde vyučoval literaturu a film na University of Iowa a University of Nebrasca (1970 – 1973) a American University Washington, D. C. (1973 – 2004), kde byl od 1978 profesorem. V časopise „Partyzán“ používal mj. pseudonymu Alus. Jeho díla byla překládána do řady jazyků (oblíbená byla nejen v Čechách, ale též v USA a jinde).
Po roce 1989 se Arnošt Lustig pravidelně a trvale vracel do Prahy, krátce zde byl i šéfredaktorem české verze časopisu „Playboy“ (1995 – 1997). Kulturně činný zůstal až do konce života. Za povídky „Noc a naděje“ byl v USA pasován na Rytíře řádu Marka Twaina (2010). Lustig si ve své spisovatelské tvorbě zpracovával své vlastní zkušenosti ze svého věznění a z holocaustu.