Tadeusz Łomnicki, herec, režisér a pedagog, se narodil na území dnešní Ukrajiny poblíž Lvova. Je autorem veršů, povídek, esejů a pamětí ("Divadelní setkání", 1984). Dvě jeho hry se dočkaly realizace: "Noe a jeho zvěřinec" a "Koukol a pšenice". Byl označován za herce neomezených možností výrazu a umění transformace. Kýženého výsledku však nedosahoval lehce – byl nesmírně pracovitý, zcela pohlcen svojí hereckou vášní. Některými proto nazýván "geniálním monstrem". V divadelních kruzích se o něm hovořilo jako o člověku pyšném, nesnášenlivém, krutém vůči hercům i studentům. Nebylo lehké si ho zamilovat. Byl údajně nepřístupný, domýšlivý a pohrdal slabšími.
Po ukončení obchodního lycea (1942) odešel do Krakova, ve kterém spojil výdělečnou činnost (železniční dělník, práce v bance) s hudební školou (housle) a poprvé zkoušel psát. V roce 1945 začal při tamním Starém divadle studovat herectví a ve stejném roce debutoval epizodní rolí pastýře. Jako externista složil herecké zkoušky a v sezóně 1946/47 vystupoval v Katovicích. Po návratu do Krakova (1947) vystupoval v Městských dramatických divadlech: Divadle Slowackého, ve Starém, ve kterém rovněž debutoval jako dramaturg ("Noe a jeho zvěřinec").
V letech 1949-1974 působil ve varšavském Moderním divadle, příležitostně i v Národním. Na varšavské divadelní akademii (PWST) vystudoval režii (1954) a režisérsky debutoval v roce 1965 - sám režíroval celkem patnáct divadelních kusů. V roce 1969 byl zvolen prorektorem a rok nato rektorem PWST a ve funkci zůstal až do roku 1981. V roce 1976 založil a současně umělecky vedl Divadlo Na Woli, kde si zahrál např. Goyu ve "Spánku rozumu" v režii Andrzeje Wajdy, Bukara v "Představení Hamleta ve vsi Dolní Mrduše" a Salieriho v Shafferově "Amadeovi".
Před kamerou debutoval v roce 1946. Vytvořil přes padesátku filmových rolí: např. v ČLOVĚKU Z MRAMORU (1977) Andrzeje Wajdy, v Zanussiho KONTRAKTU (1980), v Kieślowského dramatech NÁHODA (1981) a DEKALOG VIII (1988) nebo plukovníka Michała Wołodyjowského ve filmech podle Sienkiewiczovy trilogie PAN WOLODYJOWSKI (1969) a POTOPA (1974) v režii Jerzyho Hoffmana (v OHNĚM A MEČEM z roku 1999 se role Wolodyjowského ujmul Zbigniew Zamachowski). Točil s Passendorferem. Často se objevoval ve filmech režírovaných jeho bratrem Janem. Stihl i natočit dokument o sobě "Já, komediant" (1992).