Gustav Fröhlich (1902 - 1987)

Gustav Friedrich Fröhlich vyrůstal u pěstounů v Hannoveru a Wiesbadenu. Byl nemanželským synem ing. Gustava Königa a Hedwigy Therese Sophie Fröhlichové. Jeho otec byl ředitelem továrny v Halle a nemohl se oficiálně přiznat k nevěře. Fröhlich toužil být spisovatelem a otec mu financoval studia na gymnáziu v berlínském Friedenau. Fröhlich však studia přerušil a pravděpodobně zalhal o svém věku, protože od roku 1916 sloužil jako dobrovolník v armádě. Byl přidělen k tiskovému oddělení v Bruselu a zde podnikl své první literární pokusy.

Od roku 1930 byl angažován Německým divadlem Maxe Reinhardta a se studiem Warner Bros. spolupracoval na německých verzích amerických filmů. Tento rok také poprvé promluvil ve filmu DER UNSTERBLICHE LUMP. V letech národního socialismu provedl nešťastný názorový i morální kotrmelec. Od roku 1931 měl za manželku operní zpěvačku Gittu Alpárovou. Fröhlich, který se o politiku do té doby nijak nezajímal prozřel, a to velmi šokujícím způsobem. Zavrhl spolupracovníky, kteří mu pomohli nahoru (ve filmové branži pracovala před nástupem nacistů čtvrtina až pětina „neárijců") a s novou vládou se plně ztotožnil. Podle vzpomínek Alpárové, ji při setkání s Goebbelsem zapřel a aby neohrozil svoji hereckou kariéru, opustil ji v době, kdy s ním čekala dceru Juliku. V tu dobu hrál Fröhlich milovníky v romantických komediích O ČEM ŽENY SNÍ a NOC VELKÉ LÁSKY s Jarmilou Novotnou v hlavní roli. Bylo to období spolupráce s režisérem Gezou von Bolvary, jehož výsledkem bylo šest filmů. Alpárové se jako židovce podařilo z Německa emigrovat a manželství bylo roku 1935 rozvedeno.

Před Fröhlichem se rýsovala oslnivá kariéra. Třikrát hrál s Lídou Baarovou ve filmech BARKAROLA, MEZIAKTÍ a PORUČÍK BOBBY, ČERTŮV CHLAPÍK. Baarová se stala Fröhlichovou milenkou a bydlela s ním ve společném domě na berlínském poloostrově prominentů - Schwanenwerderu. Na slavnostních premiérách se dostala mezi tehdejší nacistické špičky a společně s Fröhlichem na první stránky novin. Bárovou čekalo devět let kariéry a pád, Fröhlicha úspěch a uznání. Spolu s Willy Fritschem, Hans Albersem a třemi hlavními rolemi ročně, se stal hvězdou německého filmu. Bárovou mu později přebral Goebbels. Po válce omílaná historka o tom jak si Fröhlich s Goebbelsem společně sedli, popovídali jako chlap s chlapem a rozdělili si „sféry vlivu" nicméně spadá do říše pohádek. Na rozdíl od jiných herců, označených za nepostradatelné, obdržel Fröhlich povolávací rozkaz do Wehrmachtu, kde strávil 18 měsíců v uniformě a na natáčení musel mít propustku.

V poválečné kinematografii změnil Fröhlich zásadně své image. Hrával význačné postavy, nemocné umělce, či muže postižené ztrátou paměti. Zaujal roku 1950 rolí Alexandra v HŘÍŠNICE a jakoby se znovu narodil, tentokrát jako herec charakterních rolí. Následoval DŮM ŽIVOTA. Režisér Karl Hartl natočil „ženský film", který Spiegel označil za filmovou ódu na téma touhy po dítěti, za film, ve kterém uvidíte slzy všech barev a velikostí. Úspěšný byl i v divadle. Do roku 1953 byl členem düsseldorferského Hereckého domu. Poté hrál v berlínském divadle Renaissance a v curyšském Hereckém domě. V roce 1956 se do Švýcarska vystěhoval. Roku 1972 byl vyznamenán Stříbrnou plaketou města Salzburk, o rok později obdržel Zlatý filmový pás a roku 1976 ukončil svoji hereckou kariéru definitivně.