Ivan Martin Jirous (1944 - 2011)

Ivan Martin Jirous byl mezi přáteli znám pod přezdívkou "Magor". Působil jako básník, publicista, výtvarný kritik, skladatel, signatář Charty 77, duchovní zakladatel a vůdce Československého undergroundového hnutí zvaného Druhá kultura (tzn. neoficiální). Narodil se dne 23. září 1944 v Humpolci. V roce 1969 vystudoval Univerzitu Karlovu v oboru Historie umění a vzal si Věru Vařilovou, s níž měl syna Tobiáše. Podruhé se oženil v roce 1976 s Juliánou Stritzkovou s níž měl dvě dcery.

Jirous v boji s komunistickým režimem neustal a byl vězněn za své postoje ještě několikrát. Měsíc po propuštění řekl činitelce Svazu socialistické mládeže, že je "buržoasní kráva" a dostal osmnáct měsíců. Počtvrté byl Jirous odsouzen v roce 1982 za vydávání a distribuci undergroundového samizdatového časopisu Vokno mezi nejtěžší zločince a vrahy ve Valdicích. Po propuštění znovu aktivizoval underground a působil na mladé lidi. Naposledy byl zatčen v roce 1989 a propuštěn až po Sametové revoluci. Jirous během 70. a 80. let strávil ve vězení celkem 8,5 roku. Pro své neúnavné a ostré protikomunistické postoje je jednou z osobností, jejichž činnost vedla k pádu vlády KSČ v Československu. Jirous byl přítelem Václava Havla a dalších disidentů, ale názorově se s nimi po revoluci rozešel, jelikož nesouhlasil s tím, že KSČ nebyla postavena mimo zákon.

Během věznění ve Valdicích mezi nejtěžšími zločinci Jirous složil básnickou sbírku Magorovy labutí písně, kterou si kvůli zákazu psaní zapamatoval a sepsal ji teprve po propuštění. Za tuto sbírku získal cenu Toma Stopparda a za celoživotní dílo cenu Jaroslava Seiferta. Jirous se po roce 1989 stal členem PEN klubu a dál hájil svobodu umění. Zastával se například účastníků Czechteku 2004.

Ivan Martin Jirous se stal symbolem svobody umění a undergroundového hnutí v Československu. Po revoluci do roku 2005 pořádal pravidelné koncerty a festivaly Magorovo Vydří. Zemřel dne 9. listopadu 2011.