Curd Jürgens (1915 - 1982)

Motto: Vyplatí se dát letům více života, než-li životu více let.Curd Jürgens, občanským jménem Curd Gustav Andreas Gottlieb Franz Jürgens byl německo-rakouský divadelní a filmový herec, známý z mnoha mezinárodních filmů. Bývá některými prameny označován za německo-francouzkého herce. Po matce Marii-Albertine Noir, narozené v Évian-les-Bains byl francouzského původu a v dvojzyčném prostředí vyrůstal. Jeho otec, hamburský obchodník Kurt Jürgens měl pro změnu dánské předky. Narodil se v mnichovské čtvrti Solln. Ve svých pamětech „ ... und kein bißchen weise ", uvádí, že vyrůstal ve východoberlínském okrese Neu-Westend.

Ve filmu dostával stále významnější role. Jestliže ve svém pátém filmu ZU NEUEN UFERN (1937) s tehdejší hvězdou Zarah Leander, hrál malou roli třetího přítele Bobbyho Wellse a byl v titulkách uváděn jako osmnáctý, pak o dva roky později v SALONWAGEN E 417 hrál prince Heinricha Karla a uváděn byl jako třetí. Od roku 1938 působil ve vídeňském Národním divadle. V roce 1944 byl po dokončení filmu WIENER MÄDELN německými úřady zadržen a převezen do koncentračního tábora. Později se mu podařilo utéci.

Po válce byl krátký čas intedantem městského divadla ve Straubingu a působil v pařížském divadle Hébertot. Bylo to období, kdy hledal svůj umělecký výraz, herecký rukopis a sám sebe. V poválečném období psal scénáře a pokoušel se o režii - bezúspěšně. V roce 1946 žil ve Vídni společně se svou tehdejší snoubenkou, herečkou Judith Holzmeisterovou. Z právního hlediska byl německý bezdomovec, bez občanství a bez pasu. Rakouské občanství získal po jediném telefonátu tehdejšího ředitele Burgtheateru, který se osobně znal s premiérem Leopoldem Figlem. V pozadí stála jiná rakouská herečka. Něšlo ale o milostný trojúhelník. Burgtheater měl nasmlované turné ve Švýcarsku a jeho hvězda Käthe Dorschová chtěla hrát s Curdem Jürgensem. Na mezinárodní scénu prorazil filmem DES TEUFELS GENERAL z roku 1955, kde ztvárnil hlavní roli generála Harrase. Dobové recenze uváděly, že hrál na samotné špici hereckého umění.

Jeho soukromí a životní styl se dal ohodnotit větou: "Může se zříci všeho, kromě luxusu." Jürgens vlastnil luxusní byt na pařížské Champs-Elysées, v roce 1963 bydlel v Zurychu, kde si pořídil také "pár domů k bydlení". Další byt s personálem vlastnil na Františkánském náměstí ve Vídni, v jihofrancouzkém městě Saint-Jean-Cap-Ferrat, později v Saint-Paul-de-Vence, švýcarském Gstaadu, bavorském Neuhausu, na Bahamách nebo v Enzesfeld-Lindabrunnu, ležícího nedaleko Vídně. K jeho vozovému parku patřil Steyr-Puch Haflinger (..to mám na hraní..), Bentley (..na chlubení.. ), dva Mercedesy (..potřebuji něco na normální ježdění..), Austin (..na nákupy..), Porsche (..je to správný vůz na sportovní jízdu..), Landrover (..pro hosty..), Rolls-Royce (..jako důkaz svých příjmů, cenu nikdy nezapomenu..) Legendární jsou jeho nespočetné večírky, ať už jako hostitele, nebo hosta. Když jej na jednom z večírků opět dostihli novináři, postěžoval si hostitelům: ".. teď si na mne zasedl Bůh a vyslal své anděly.. ". Na otázku: "Věříte na modlitbu denně?", odpověděl: "Věřím na jednu láhev whisky denně!" Tiskem byl označen za nejznámějšího alkoholika a na výtky novinářů odpovídal: "Raději budu veřejně známým pijanem, než anonymním alkoholikem." Roku 1967 si jeho potíže se srdcem vynutili operační zákrok, přesto se nijak nešetřil a nadále zůstal u svého životního stylu - dobrého jídla, pití a kouření. Paradoxně si v roce 1981 v TV filmu COLLIN zahrál východoněmeckého spisovatele který, protože nikdy nenapsal pravdu, onemocní stejnou chorobou. Byl to jeho předposlední film, rok poté učinkoval v SMILEY'S PEOPLE. Nicméně nelze zapomenout, že na rozdíl od jeho eskapád s novináři na něj kritika pěla chvály.