Václav Bedřich (1918 - 2009)

Václav Bedřich se narodil v Příbrami. Od dětských let bylo jeho zálibou kreslení. Když se během 2. světové války uzavřely vysoké školy a on nemohl studovat, přihlásil se do filmových ateliérů AFIT a brzy se stal předním animátorem. Po válce přešel do studia Bratři v triku a animoval pro Jiřího Trnku. Počátkem 50. let získal dostatek zkušeností, aby si troufl na vlastní režii. K jeho ranným filmům patří např. HRNEČKU VAŘ nebo ČERT A KÁČA.

Za svůj dlouhý život natočil neuvěřitelných 358 animovaných filmů, za které dostal řadu významných cen na mezinárodních festivalech. Patří mezi tři nejplodnější tvůrce animovaných filmů u nás. Po celý život zůstal věrný kreslenému filmu, ale vyzkoušel si i jiné animační technologie, především papírkový a loutkový film. Loutky rozpohyboval např. v pohádce O BÍLÉ PRINCEZNĚ z roku 1981. Filmem s nejdelší stopáží se patrně stala VELKÁ SÝROVÁ LOUPEŽ z roku 1986. Film byl parodií na dobrodružný snímek Velká vlaková loupež a jeho hrdiny se staly tři myši, které se rozhodly vyloupit obchod s italskými sýry. Režisér byl v tomto případě zároveň i výtvarníkem. Václav Bedřich také režíroval tři prášilovsky laděné grotesky podle literárního námětu Australana Dana Stivense KAMENÁČ BILL A DRZÍ ZAJÍCI, KAMENÁČ BILL A OHROMNÍ MOSKYTI a KAMENÁČ BILL A JEHO PŘEPEVNÉ LASO.

Václav Bedřich si nikdy nevytvořil jasný, snadno identifikovatelný rukopis jako např. Zdeněk Smetana nebo Zdeněk Miler. Jako režisér se specializoval na spolupráci. Vytvořil většinou tým se zkušeným spisovatelem - scénáristou a se známým výtvarníkem, který dal příběhu vizuální podobu. Do studií animovaného filmu tak přivedl řadu předních výtvarníků, jako byli Adolf Born, Cyril Bouda, Václav Sivka, Vladimír Renčín nebo Vladimír Jiránek. Zatímco např. ŘÍKÁNÍ O VÍLE AMÁLCE si Bedřich maloval sám, ŠTAFLÍKA A ŠPAGETKU mu vytvořil Zdeněk Smetana, MAXIPSA FÍKA Jiří Šalamoun, KRÁLÍKY Z KLOBOUKU pro změnu Vladimír Jiránek a ZVÍŘÁTKA PANA KRBCE zase Vladimír Renčín. Možná proto není režisérovo jméno v obecném povědomí zakotveno tak, jak by si vzhledem k rozsahu svého díla zasloužil. Jeho přínos k animovanému filmu není náležitě oceněn ani médii. Měl přitom mimořádně široký záběr činnosti. Podílel se např. na animaci jinak hraného filmu KONEC BÁSNÍKŮ V ČECHÁCH.

Václav Bedřich vnesl do české animace nadsázku, zkratku, dynamiku a vytříbený cit pro přesné načasování akcí a záběrů. Výtvarnému stylu spolupracujících výtvarníků dokázal podřídit rytmus filmu, způsob animace i tempo vyprávění. Byl to výborný studiový praktik. Do české klasické poetické školy v Trnkově stylu vnesl specifickou českou ironii a lidovou poezii. Dokázal navíc skvěle pracovat s "pokleslými" žánry. Na jejich základě přispěl originálním způsobem k vytvoření šestidílné parodické hororové série s nickcarterovskými rysy. Šlo např. o filmy SMRTÍCÍ VŮNĚ, POKLAD V PYRAMIDĚ, ULOUPENÝ OBRAZ nebo UTOPENÁ PONORKA. Cyklus byl ozvláštněn naivistickým výtvarným stylem a pozadím obřích rozměrů.