Moto: „To, jak se chováme k druhým, se nám vrátí…“
Václav žil se svou sestrou, rodiči i prarodiči ve dvougeneračním domě ve vesnici Račice u Plzně. Les, zahrada, od rána do večera byl venku. Rodiče byli učitelé, jeho dědeček, herec Plzeňského divadla Václav Neužil: „Herecky mě děda neovlivnil, umřel, když mi bylo deset. Viděl jsem ho na jevišti jen jednou, v adaptaci Tolstého „Vojny a míru“, v té době mě ještě divadlo nezajímalo. Děda ale ve mně probudil vztah k přírodě.“
Rodiče ho vedli ke kultuře, k hudbě, filmu, divadlu, hrál 12 let na klavír, našel si cestu ke sportu, hraje hokej, florbal, tenis. Je součástí klukovské kapely Vodotrysk, ve které inklinovali k humoru divadla Sklep i skupiny Vltava, šlo o folkrockové sdružení střižené recesí a od šestnácti je členem plzeňského amatérského divadla Antidivadlo.
Po střední škole studuje po vzoru rodičů pedagogickou fakultu, předměty chemie a biologie, dál hraje divadlo a hraje v kapele, ale studiem se trápí, nebaví ho, hlásí se na JAMU i DAMU, ale na poprvé ho nepřijímají. Znovu zkouší brněnskou JAMU a je úspěšný a nastupuje na školu, ve čtvrtém ročníku dostal pozvání od divadla Na zábradlí na malou roli v „Misantropovi“, z čehož si odvodil, že ho chtějí do angažmá, ale nestalo se tak. JAMU Absolvuje v roce 2003.