O.E. Hasse (1903 - 1978)

Otto Eduard Hasse byl německý rozhlasový a filmový herec, režisér a dabér. Na základní škole v Kolmaru (společně ze svou spolužačkou a pozdější herečkou Bertou Drews, *1901 +1987, matka Götze Georgeho) navštěvoval kroužek herectví. Příležitostně hrál i v posenském Divadelním spolku. Po maturitě odešel do Berlína studovat práva. Po třech semestrech studia přerušil a přešel do herecké školy Maxe Reinhardta, zřízené u berlínského Německého divadla. Po jejím absolvování byl členem Letního divadla v Thale, poté hrál v Breslau a nakonec zakotvil v mnichovském Kammerspielen, kde se věnoval i režii.

Odešel do pražského Německého divadla (dnešní Státní opera Praha), kde herci mezi sebou vedli svou vlastní válku. Výsledkem hádek, rozbrojů, žalování a podrazů bylo v říjnu 1940 vyštípání několika herců ze souboru. Nikdo ale netušil, jak mocné má Otto Eduard Hasse příznivce. Státní sekretář Karl Hermann Frank byl velmi překvapen, když obdržel od Goebbelse dálnopis s požadavkem, ať dohlédne na zrušení "zrušení hercovy smlouvy". Neuvědomil si, že Goebbels plní pokyny Hitlera. Jednal laxně, nějaký civilista jej nezajímal, ministr propagandy nebyl jeho nadřízený a nechal vše „plavat". Když později vyšlo najevo, že Frank v Praze neuposlechl, zakročil Goebbels osobně. Vrátil Hassemu dekret a poslal do Prahy na kontrolu zplnomocněnce. Je zajímavé, že Goebbels nepřímo zasáhl do českých dějin. Později, když se rozhodovalo o novém říšském protektorovi dal najevo, kdo má navrch a byl proti Frankovu jmenování. Do Prahy byl vstříc svému osudu vyslán Reinhard Heydrich. Hasse se vrátil do divadla, kde mu jeden kolega vyčítavě řekl: "A vždyť jste nám tvrdil, že tatínek byl kovář."

Filmovou kariéru začal Hasse v roce 1921. Docházel na plac jako tzv. herec-náhradník, s poviností pracovat jako kulisák a pomocná síla. Za jeho první film se považuje DER LETZTE MANN, 1924. V roce 1934 hrál ve svém osmém filmu PEER GYNT a byl velmi vysoko hodnocen filmovými kritiky. Velkého úspěchu dosáhl v Hitchcockově filmu I CONFESS, 1953. Zahrál si titulní roli ve filmu CANARIS, 1954. Po roce společně s Joachim Fuchsbergerovou hrál v druhém díle trilogie 08/15. V roce 1956 byla ve filmu KITTY UND DIE GROSSE WELT jeho partnerkou Romy Schneider.

Fanouškové krimižánru jej znají z filmu DIE TODESSTRAHLEN DES DR. MABUSE, 1964 a DIE EHE DES HERRN MISSISSIPPI, 1961, natočeného podle švýcarského dramatika Friedricha Dürrenmatta. Za zmínku stojí film DER ARTZ VON STALINGRAD, 1958, kde ztvárnil roli lékaře Ottmara Kohlera, který upadl 6. února 1943 po kapitulaci 6. Paulusovy armády do zajetí. Podle lékařových dost brutálních vzpomínek napsal spisovatel Heinz G. Konsalik stejnojmenou knihu, kterou pro veřejnost dost „uhladil". (Doktor Kohler, když musel v prvním internačním táboře Dubowka, asi 60 km severně od Stalingradu provést amputace, dostal od Rusů sekyru. Později si vyrobil z píšťalek, nábojnic a motocyklových špic chirurgické nástroje. Další nářadí si půjčoval od údržbářů. Za svého života se stal legendou, které při jeho návratu do Německa v lednu 1954 poděkoval Konrad Adenauer. V knize byl vynechán nejsmutnější příběh týkající se návratu 6. armády domů, v německé literatuře označované jako "Spätheimkehrer". Německým úředníkům, kteří přebírali v západoněmeckém Friedlandu navrátilce nesouhlasily početní stavy. Stejný problém nastal i v tehdejší NDR. V každém transportu bylo méně vojáků, než podle seznamů vyjelo. Protestovali u sovětských úřadů a požadovali nápravu. Odpověď z Moskvy byla zdrcující. Podél našich kolejí až k hranicím Sovětského Svazu nacházíme mrtvoly vašich vojáků. Uškrcených, ubodaných, ubitých a vyhozených z vlaku. Vaši lidé si na cestě domů vyřizují své poslední účty. Německé úřady zahájily vyšetřování, později bylo zastaveno z důvodů důkazní nouze.)